28. února 2019 Filip Polák

Pokračování

Vánoce a Nový rok jsou za námi a druhý trimestr začíná... Jeden z projektů, na kterém v současné chvíli pracuji, je celoroční skupinový vývojářský projekt, kde se já a skupina pěti dalších studentů snažíme společně s profesorem simulovat pracovní prostředí herně vývojářské firmy. To v praxi znamená několik věcí, jednak to, že skupiny byly dány dohromady formou náhody (spíš, než bychom se snažili být ve skupině s kamarády), což má samo o sobě simulovat fakt, že v pracovním prostředí si člověk přeci jen své kolegy do týmu nevybírá (tím pádem existuje možnost, že bude muset pracovat s někým koho nemá tak úplně v oblibě, ale z profesionálního hlediska to musí stejnak překousnout a spolupracovat), a také že máme meetingy každý týden s profesorem, na kterých se naší skupiny ptá, jaký jsme udělali pokrok za ten daný týden a jaké máme problémy s projektem... Abych byl upřímný, tak musím říct, že se mojí skupině zatím nedaří zrovna ideálně - máme trochu problémy s komunikací v rámci naší skupiny, což není úplně ideální v rámci vývojářského projektu (kolikrát někdo něco přidá nebo změní a nikomu o tom nedá vědět, což přispívá ke zmatenosti a frustraci ostatních členů ve skupině).

Ke konci ledna sněžilo! Sice řečený sníh nepřežil ani den, jak už to holt ve Walesu bývá, ale ta trocha stačila ke štěstí či lépe řečeno zděšení zdejších obyvatel. K vysvětlení myslím postačí poukázat na minulý rok, kdy se Británií prohnala sněhová kalamita místními nazývaná Beast from the East, kdy během dvou dnů nasněžilo několik centimetrů sněhu, který neroztál po celé dva dny… To způsobilo absolutní ochromení nejen celé dopravy v oblasti, ale i prakticky celého života místních – na pár dní jsme měli volno od školy, termíny odevzdání prací nám byly posunuty a supermarkety byly vyrabovány takovým způsobem, že chleba a mléko se nedaly pořídit ještě další dva týdny. Zároveň bylo ale komické sledovat místní mládež, jak si sníh užívá plnými doušky a jak lidé sjíždí zasněžené kopce na čemkoliv od lopaty po matraci od postele.

V polovině února pak proběhl jarní IWP (který už jsem zmiňoval na podzim) – International Welcome Programme, jen tentokrát byl řečený program podstatně menší, jelikož byl cílený na nově příchozí internacionální studenty, kteří začínají své studium v únoru (některé obory, obzvláště ty magisterské nezačínají v září, ale v únoru). A jak už je u mě téměř tradicí v tuhle chvíli, tak jsem se jel přihlásit jako dobrovolník s výpomocí organizace a průběhu akcí pro nové studenty, aby si lépe zvykli na zdejší Britské prostředí a rovnou si našli kamarády/kontakty mezi ostatními univerzitními studenty. Bohužel jsem se ale nemohl účastnit úplně všech akcí, protože jsem stále pracoval v mé práci na poloviční úvazek, což mě trochu mrzí, že jsem pár akcí musel vynechat. Ale i tak šlo o velice vydařený IWP.

V lednu se mi konečně podařilo úspěšně začít vlastní kampaň Dračího Doupěte (Dungeons & Dragons), kterou jsem plánoval asi čtvrt roku a jsem velice rád že se konečně povedlo ji začít se skupinou kamarádů z Česka. Zatím se nám dařilo mít schůze alespoň jednou týdně, což osobně považuji za úspěch a jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet dále.

Zpět na hlavní stránku