15. listopadu 2020 Daniel Mužátko

Nepřítomnost

Hranice světla poznáváme jen díky tmě, melodie je zvuk zasazený do ticha a o zlu lidé mluví, když vidí málo dobra.

Mnozí se vám svěří, že důležitost někoho blízkého ve svém životě opravdu poznali, až když se ten blízký najednou vzdálil. Někteří o tom dokonce píší romány. A je to stále přítomná pravda a dokonce dnes snad ještě přítomnější.

Jako lidé si lehce zvykáme. Zvykneme si na lidi, kteří nás obklopují, na barvy, na zvuky a smích, na zvířata, na auta, na stále otevřené restaurace a obchody, na školu a na stále znovu se opakující monotónní dny. A velice brzy přestaneme vnímat, co z toho se nám líbí a co bychom raději změnili. Máme zvyk a to je velmi příjemné.

A je až zarážející, jak rychle si přestaneme vážit možností, příležitostí a radostí, které nám život přináší. Je lehké zvyknout si na luxus a pohodlí. Takže paradoxně hodnotu našeho blahobytu poznáváme, až když je nám (alespoň z části) upřen. Až když nemůžeme chodit na koncerty a do divadla, uvědomíme si, jak krásný a povznášející pocit takové podniky přináší. Až když zavřou obchody a restaurace, dojde nám, jak dobře si žijeme a jíme. Až když zavřou školy, pochopíme, jak důležitý je osobní kontakt s učitelem a spolužáky.

Nepřítomnost lidského - nepřítomnost zmatených pohledů spolužáků, nepřítomnost nervózního profesora opravujícího chyby, které napsal na tabuli, nepřítomnost úsměvů...to vše vede k touze prožít všechno ještě jednou a mnohem líp, dosyta. Konečně být při tom, konečně si užít všechny ty krásné okamžiky každodennosti, na které bychom už málem (nebýt koronaviru) zapomněli.

Nechci tu psát o ztrátách, protože to dělají mnozí ostatní. Navíc věřím, že ztráta, i sebevětší, je příležitost k novému nabytí. Nedělám si iluze, že jakmile pandemie opadne, vše se rychle vrátí do starých kolejí a všechno, co bychom teď tolik chtěli zpět, bude zase jen každodenní všednost. Ale teď, teď je ta chvíle na chvilkové prozření! Chvíle nepřítomnosti. Chvíle nedostatku. Chvíle, která nám může ukázat tolik krásného o našich životech. Bylo by hloupé jí promarnit.

 

 

Všechny články

28. února 2021

Závěrečná práce

V podzimním semestru čtvrtého ročníku musí každý student matematiky na Aberdeenské univerzitě...

Více
15. listopadu 2020

Nepřítomnost

Hranice světla poznáváme jen díky tmě, melodie je zvuk zasazený do ticha a o zlu lidé mluví,...

Více
14. července 2020

Mějme rádi matematiku!

Tento rok byl jarní semestr v Aberdeenu jiný, ostatně jako i všude jinde. Nehodlám Vás zatěžovat...

Více
28. února 2020

Nejtěžší část

Studium na vysoké škole přináší radost i urpení, výzvy a zklamání. Mnoho studentů se shodne,...

Více
5. prosince 2019

Jak učit matematiku

Jako každým rokem tento podzimní semestr utekl zase o něco rychleji než ten minulý, a tak mi...

Více
30. června 2019

Ta „větší“ polovina

Občas musí člověk použít i zcela nelogické výrazy, aby se alespoň trochu přesně vyjádřil. Jak...

Více
27. února 2019

Nejen studiem živ je člověk

Už je konec února, zase jsem za půlkou semestru a zkouškové se...

Více
14. listopadu 2018

Lekce Kung-Fu

Vždycky mne zajímala východní kultura, rád čtu Konfucia, Lao-C’, básníka Li-Po, zajímal jsem...

Více
28. června 2018

Aberdeen University Maths Society

Aberdeenská univerzita je proslulá nespočtem studentských spolků...

Více
27. února 2018

Bezdomovec

Aberdeen je plný překvapivých lidí a míst. Mezi studentskou vesnicí a univerzitou se rozléhá...

Více
13. listopadu 2017

Žula, škola, Hume. A čísla.

Snad už jen kvůli tomu, že je v Aberdeenu zkouška sirén každou...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.