Naši stipendisté| Daniel Andrle| printf("So far, so good.\n");
17. listopadu 2017 Daniel Andrle

printf("So far, so good.\n");

Letní prázdniny po prvním ukončeném ročníku byly sice dlouhé, hodně dlouhé, více jak čtvrt roku dlouhé, nicméně těch plus mínus 100 (slovy: sto!) dní uteklo eins zwei. Ani se tomu už nehodlám nijak zvlášť divit, k čemu se nad tím vůbec pozastavovat… Marnost nad marnost.

Připomínat si neustále, jak kradmo člověku čas protéká mezi prsty, svou podstatou nevyhnutelně vede k depresivní závěry vyvozujícímu myšlenkovému procesu – tak proč se toho filozofování prostě rovnou zcela vědomě neušetřit. Zpět na začátek k původnímu úmyslu (než se mi to tu zvrhne do nějakého polemizujícího proudu vědomí): s příchodem září se dlouhé volno už téměř došouralo ke svému původně jen v daleké dáli se mihotajícímu konci, nato bylo rázem ten tam – nu, a teď jsme… nabízelo by se „tam, kde jsme byli“, ale to není tam úplně pravda.

Sice jsme (my = bývalí opengateští nyní studující zde v Edinburghu) se po prázdninách vrátili do toho samého města, ale já coby loňský prvák (ostatně stejně jako mí dva nynější spolubydlící – mimochodem právě přímo také bývalí studenti Open Gate) jsem se nevracel do svého starého bydlení, na koleje, nýbrž do bydlení nového. Studenti si od druhé ročníku a výš mají své brlohy shánět už sami; bezstarostný kolejní luxus náleží výsostně prvákům. Nám se tohle pravidlo povedlo trošičku ošidit: náhodou jsme se totiž losováním dostali k jednomu z bytů, které vlastní univerzita, takže se toho pro nás, co se bytové administrativy týče, v porovnání s loňskem moc nezměnilo. Byt, který jsme vyhráli, sice má své zápory – ale přednosti také! No… dobře, těch záporů bych asi byl schopný vyjmenovat více než pozitiv, jako třeba to, že to v prvé řadě vlastně ani tak úplně není byt v pravém slova smyslu, spíše prostě taková podkrovní chodba, ve které na jedné straně zejí čtvery dveře. Plus nějaké to sociální zařízení a skromná kuchyň(ka).

Ve skutečnosti mi to tímhle rozložením docela připomíná samostatná patra s oktavánskými pokoji na kolejích v Open Gate – ale opravdu jenom tím rozložením, jinak tu máme podstatně slabší luxus. Tak třeba se tu v některých koutech naší podlaze běžně stává, že jaksi zapomíná na to, že by jako každá hodná podlaha měla být rovná, a místo toho se nám tu všelijak kroutí a vlní a vůbec si jednoduše dělá, co chce. Především pak ve zmíněné kuchyni se člověk nemůže zbavit přetrvávajícího pocitu, že je na potápějícím se Titaniku. A také tady asi máme myš. Nebo dvě. (Ale co – pokud tu vážně jsou, bydlí tu určitě o dost déle než my. Takže kdo tu potom vlastně je navíc?) Ale jinak si nemáme na co stěžovat. (Což samozřejmě nutně neznamená, že si na něco, byť malicherného, tu a tam stejně nepostěžujeme.) Ohromnou výhodou je to, že se z domu do školy dostaneme pěšky za necelých pět minut. Všechno máme blízko, protože bydlíme v centru. Na nejhlavnější, nejrušnější ulici téhle části města. A okna máme do oné ulice. (Přirozeně.) — Člověk si však dokáže zvyknout na leccos – i na uřvané sanitky svištící pod našimi okny uprostřed noci! Summa summarum: (ne)výhody se vcelku vyvažují; takže je všechno tak, jak má být.

Pokud jde o vývoj předmětů mého oboru, nechtěl bych vytrvalého čtenáře nudit – jádro mých základních programů zůstává stejné, jenom se jde do čím dál větší hloubky, jinak bych se musel v lecčem opakovat v tom, co vylíčil jsem v blozích předchozích… Chci se ale podělit o radost, kterou mám ze svého nového doplňkového kurzu: na tento semestr jsem si vybral základy v programovacím jazyce C, v „céčku“ (ergo onen ne zrovna slabý náznak v nadpisu tohoto příspěvku). Jednak proto, že to pro mne až donedávna byla dokonalá španělská vesnice, kterou jsem už dlouho chtěl prozkoumat alespoň povrchně, a jednak kvůli tomu, že tu jsem v řadách zdejších Čechů a Slováků vyloženě obklopen programátory. Mohu říci, že to bylo dobré a nanejvýš užitečné rozhodnutí; zatím všemu dobře rozumím a moc mě to baví (uvidíme, jak to s mým nadšením bude vypadat, až v tom začnu mít guláš).

Baví mě to moc, ale být v teple domova, koukat na Popelku, Hrátky s čertem, Císařova pekaře a Pekařova císaře a spoustu dalších a přežírat se u toho všeho bramborovým salátem, to mě asi baví víc… Aspoň těch posledních pár dní v roce. Proto už nedočkavě upínám mysl k domovu a pomalu nadcházejícím Vánocům – nad ty naše české pro mne prostě není! A jelikož se s věrným čtenářem znovu nesetkám až do příštího roku, hodlám poslední řádky toho mého psaní využít k předčasnému popřání veselých Vánoc a rovnou i všeho nejlepšího do nového roku – tedy: veselé Vánoce a šťastný nový rok (byť až za měsíc a nějaké drobné)!

Všechny články

28. února 2021

Konec se blíží

Je tomu skutečně tak. Konec se nezadržitelně a s trochou štěstí snad i neodvratně blíží. Případný...

Více
17. listopadu 2020

Začátek konce

Svůj poslední příspěvek, který – jak jest kterémukoli čtenáři prakticky nemožno si nepovšimnout...

Více
6. srpna 2020

Tentokrát bez názvu

Toto nebude bůhvíjak záživný článek. Rozhodně nebude originální. Ani nikterak dlouhý.

Více
28. února 2020

Wintersemesterabschluss

Jsem si dobře vědom toho, jak stereotypně německy ono (zdánlivě) jedno předlouhé slovo „Wintersemesterabschluss“...

Více
29. listopadu 2019

O něco blíže domovu

Třetí ročník mého edinburského studijního programu pro mě znamená podstatný zvrat: celý akademický...

Více
1. července 2018

Další rok za námi

A je to tu znovu. Zase, už podruhé, se chystám psát o závěru školního roku, dalšího roku stráveného...

Více
1. března 2018

Zima si vybírá svou daň

Než nenávratně zabrousím do prvního pořádného odstavce tohoto počinu, který pak nakonec s trochou...

Více
17. listopadu 2017

printf("So far, so good.\n");

Letní prázdniny po prvním ukončeném ročníku byly sice dlouhé,...

Více
3. července 2017

Domove líbezný…

… tu mě máš! A já tebe. Odloučení to bylo dlouhé, tu a tam posmutnělé střípky vzpomínek na...

Více
3. března 2017

Není Kafka jako Kafka

Na samém konci svého prvního a zároveň posledního, tedy až do této chvíle jediného pisatelského...

Více
16. listopadu 2016

A je to tu…

Jeden by čekal, že to rozhodně nebude trvat tak neúměrně dlouho. Snad jenom pár chvil po obdržení...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.