Naši stipendisté| Barbora Stejskalová| První zkouškové a pravdivé příspěvky do...
28. února 2017 Barbora Stejskalová

První zkouškové a pravdivé příspěvky do CV

V první části mého dnešního příspěvku bych se ráda rozhovořila o zkušenostech s prvním zkouškovým obdobím na vysoké škole AKCET College.

Již v předchozím příspěvku jsem zmínila, že jsem hned po nástupu změnila svůj prvotní, mírně skeptický názor na tuto školu, což se mi již na sto procent potvrdilo právě při zkouškovém. AKCENT opravdu není soukromou školou kam (ne)chodí bohaté děti pro snadný titul. Zkouškové zimního semestru čítalo celkem 11 předmětů, 13 zkoušek (jak ústních, tak písemných), seminární práce a reporty z hospitací. Na každý předmět jsme měli tři pokusy a na to celé celkem tři týdny.

Vzhledem k četnosti zkoušek se zde nechci rozepisovat o každé zvlášť - vezměme to tedy jednoduše, o té lehké, o té těžké a o celkovém výsledku. První zkouška byla písemná část Obecné didaktiky. Konala se den po srazu absolventů Open Gate, na který jsem nešla a místo toho pečlivě opakovala ze zápisků a ze sto padesáti stránkové opory předmětu. Když jsem pak na zkoušku přišla a uviděla její obsah, bylo mi do pláče. Test jsem odevzdala za 15 minut a hned na místě dostala 22 bodů z 22. Zbytek odpoledne jsem strávila nekonečným stěžováním na to, že jsem kvůli tomu nešla na sraz absolventů, kde byli absolventi a pivo zdarma.

S narůstajícím počtem zkoušek a počtem mých úspěchů a neúspěchů mých spolužáků mi však ale došlo, že zkoušky zas tak jednoduché nejsou, ale naopak na ně chodím dobře připravená. Co se týče taktiky učení, rozhodně ode mě nečekejte nic pedagogicky korektního, přeci jen zde jde o upřímné zážitky z reálného studentského života. Abych pravdu řekla, Open Gate na mně zanechalo stopy taktiky “pullnout allnighter”, což v překladu do naší řeči znamená celý semestr nic moc nedělat a pak vše dohnat den/noc předem. A i když to svým budoucím žákům nikdy neprozradím, tato taktika mě nikdy nezklamala.

I když jsem zdárně zdolala všech 12 zkoušek napoprvé a za A a ve dvou případech za B, stále tu byl jeden nekonečný strašák, který mě bude pronásledovat až do konce bakalářského studia - fonetika. Žertovala jsem o tom, že ji nedám na první pokus, abych měla o čem psát do blogu, a tak se tak opravdu stalo, nezvládla jsem zkoušku o půl bodu, což mě štvalo víc, než kdybych dostala čistou nulu. Tentokrát mě nepotopila transkripce (na tu už si celkem věřím /ænd ɪts ˈækʧʊəlɪ ˈverɪ ˈɪntrɪstɪŋ/ ), ale spíše teorie o tom, kde a za jakých podmínek se tvoří hlásky, či jen prostá terminologie. Nakonec jsem však zkoušku zvládla na opravný pokus a tak ukončila své první zkouškové s celkovým průměrem 1,2.

V druhé části bych se jen ráda krátce zmínila o svých “volnočasových” aktivitách. Po mé velice krátké kariéře v O2 aréně jsem se již naplno usadila v bistru “Sisters” paní Hany Michopulu, kde jako již většinu svého života trávím čas jak za barem, tak v kuchyni a v pozici manažerky také trénuji brigádnice ohledně přístupu a chování k zákazníkům, což je zase jedna položka, kterou si mohu v životopise odškrtnout jako pravdivou. I když čelím velké vytíženosti jak v otázce školy, tak práce, mohu říct, že jsem nyní opravdu na 100% spokojená. V dalším příspěvku se budu věnovat nově poznaným předmětům, a to hlavně z oblasti rétoriky a logopedie, či vzdělávání dospělých.

Děkuji všem, kteří můj příspěvek dočetli do konce. Děkuji všem známým a přátelům za podporu a ten největší dík za tu největší podporu samozřejmě jako vždy patří nadaci THE KELLNER FAMILY FOUNDATION!

Zpět na hlavní stránku