Naši stipendisté| Agatha Cimbalová| Ohlédnutí za úspěšně dokončeným prvním rokem...
14. července 2017 Agatha Cimbalová

Ohlédnutí za úspěšně dokončeným prvním rokem na univerzitě UCL

První ročník vysoké školy je již za mnou. Zvláštní pocit. Tento článek je jakési zamyšlení nad tím, co rok dal a vzal.

UCL předčila veškerá má očekávání a má prvotní nadšení stále trvají. Přednášky jsou vedeny špičkami v oboru, všechny jsou nahrávány a následně přístupné ke zhlédnutí na školním webu- samozřejmě i s odpovídající PowerPointovou prezentací. Osnovy jsou každoročně aktualizovány, a tak je možné, že jsme probírali vědecké články zveřejněné v roce 2016, které jsou nyní již součástí studijních materiálů. Při práci v laboratoři tvoříme dvojice a máme vždy své přístroje a vybavení a nemusíme se s nikým střídat, časová dotace praktik je také velice vysoká. V neposlední řadě díky tomu, že každý má svého osobního tutora, který dohlíží nejen na vaše studijní výsledky, ale snaží se i dávat pozor na mentální zdraví, máte pocit osobního přístupu.

Asi největší rozdíl, který bych našla mezi vysokými školami pražskými a londýnskými, je fakt, že my zde vysokou školou žijeme. Bydlíme na koleji bez žádného rodinného zázemí a vlastně nepřijdeme do kontaktu s nikým jiným než studenty. Je tedy naprosto běžné, že se všichni aktivně zapojují do školních klubů, chodí na přednášky, mají kamarády z kolejí nebo oborů. Dále vzhledem k tomu, že pokud se hlásíte o práci ve Velké Británii, na svém CV uvádíte i známku, se kterou jste titul dokončili. Znamená to tedy, že se všichni zajímají o své známky a před zkouškami se pilně učí na svůj jediný pokus. Před zkouškovým obdobím jsme strávili 3 měsíce zavření v knihovně s pauzami na obědy a večeře, a vůbec nám nepřipadalo zvláštní, že místo na kávu nebo do kina jsme se společně chodili učit.

Kvůli tomu, že první ročník oboru Biomedical Sciences je obecný, musela jsem si zvolit specializace. Budu se soustředit na molekulární biologii a genetiku s předměty především z embryologie, imunologie a genetiky.

Kdybych měla vybrat svůj největší zážitek z třetího trimestru, zvolila bych rodinný den v Royal Institute v Londýně, na jehož organizaci jsem se podílela. Royal Institute byl založen v roce 1799 s hlavním cílem představovat nejnovější technologie a vědecky vzdělávat širokou veřejnost. Každý rok se zde odehrává výroční Vánoční přednáška založená v roce 1825 Michaelem Faradayem a momentálně se soustředí na vzdělávání školáků. V květnu 2017 jsem se podílela na organizaci rodinného dne s tématem biochemie. Během akce jsem poté na stanovišti vysvětlovala dětem a jejich rodičům, co jsou to neurotransmitery. Nejen organizace, avšak i akce samotná byly velice obohacující i v tom, že jsem viděla spoustu školáků nadšených pro vědu, ba dokonce mezi nimi byly i slečny. Snad se stereotypy o nudných starých vědcích rozpadají!!

Co se týče plánů na léto, měla bych nastoupit na dvoutýdenní studijní stáž do Nemocnice Motol pod vedením Mgr. Martina Matějčka s hlavním stanovištěm na Oddělené krevní banky a putovat mezi několika laboratořemi, které se předmětem zkoumání dotýkají mého oboru- biochemie, průtoková cytometrie, imunologie, genetika. Po zbytek prázdnin poté budu mít dvouměsíční stáž v biotechnologické společnosti SOTIO, která se soustředí na výzkum a vývoj léčiv nádorových a autoimunitních onemocnění. Budu pod vedením Mgr. Kamily Hladíkové, která se právě v laboratořích SOTIO zaměřuje na výzkum nádorových onemocnění hlavy a krku a jejich souvislost s HPV jako součást své Ph.D. práce.

Aby mi ta věda brzy nelezla ušima, přihlásila jsem se na letní kurz francouzského jazyka a navíc si procvičím své organizační schopnosti na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde budu pracovat v PR oddělení pod paní Uljanou Donátovou, tiskovou mluvčí KVIFF, a budu mít na starost tiskové konference a komunikaci s pressem. A také mám dlouhý seznam knih na přečtení..

Tento rok přinesl spoustu nových věcí- našla jsem si úžasné kamarády, okusila život v jiném městě, pochopila, jaké je to začínat od naprosté nuly a především úspěšně dokončila první rok vysoké školy. Za všechno bych chtěla poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation, protože bez její pomoci, by nic z toho nebylo možné.

 

Zpět na hlavní stránku