Naši stipendisté| Agatha Cimbalová| Emoce a okamžiky aneb Jak se cítí studentka...
16. listopadu 2016 Agatha Cimbalová

Emoce a okamžiky aneb Jak se cítí studentka prvního ročníku biomedicíny na UCL

Sedíte v letadle a čekáte. Čekáte na nové začátky, na nové zážitky, očekáváte kompletní změnu života. Víte, že riskujete vše, opouštíte jistoty a vydáváte se na novou nelehkou cestu. Máte strach, ale i přesto se celí chvějete a nemůžete se té temnoty, jež stojí před vámi, dočkat. Přejete si, aby už nervozita byla za vámi, ale zároveň se toho zvláštního chvění nemůžete nabažit.

Následně na vás doléhá panika a vy se nemůžete přestat sami sebe ptát.: Najdu si kamarády? Bude se mi ve škole líbit? Sedíte ve svém novém, bílém, prázdném pokoji vedle nevybalených kufrů a bojíte se, že jste hloupější a méně schopní než všichni ostatní a že se přijímací komise určitě spletla, když vás vybrala. Zpochybňujete, jestli jste si zvolili správný obor, nebo jen prostě přemýšlíte, jestli náhodou neumřete hlady a nesrazíte veškeré své oblečení.

Další emocí je čiré nadšení.  Nadšení z prvních zajímavých hodin a všech možností, které University College London poskytuje. Uvědomujete si, jaké máte štěstí, že můžete studovat na tak jedinečné škole a sedět v učebnách pojmenovaných po nejdůležitějších vědcích moderní doby, kteří zde jednou- stejně jako vy - studovali, popř. pracovali v přilehlé laboratoři, a následně změnili svět vědy. V devět ráno na biologii do učebny J. Z. Young, dále na chemii v „Christopher Ingold“ a večer na fyziku do „Chadwicku“.  

Od prvního dne se vám dostane vřelého přivítání a zjistíte, že není tak těžké si najít kamarády, přidáte-li se do jednoho z klubů, jež UCL nabízí, neboť setkáte-li se  lidmi se stejnými zájmy, konverzace se ihned vede jednodušeji. Díky neuvěřitelné škále spolků si v pondělí v kavárně povídáte o právě proběhlé přednášce na téma alternativní medicíny či o nových využitích wi-fi signálů pro léčení paralyzovaných zvířat, v úterý pak jdete se zdejší „Art Society“ na výstavu expresionismu do Royal Academy of Arts a ve středu jdete s kamarádkami na jógu a následně na hodinu moderního tance.

Bohužel po nadšení přichází stres a pochyby. Nestíháte termíny, máte úkolů až nad hlavu a zkoušky se blíží. Po velkém, velkém množství černé kávy a probdělých nocích však vše zvládnete a dosáhnete zasloužené úlevy.

Nejdůležitější moment je však ten, kdy si na cestě z laboratoře zpíváte nadšením a nemůžete přestat myslet na právě proběhlé laboratorní praktikum. Uvědomíte si, že vám právě 5 hodin uběhlo jako 5 minut a že jste s nadšením v očích pozorovali křeččí střeva, jak se kontrahují v různých roztocích léků, a že vás zajímalo, jestli je atropin opravdu reverzibilní antagonista v receptorech pro acetylcholin. V záplavě adrenalinu a endorfinů dojdete k poznání, že jste na správném místě a že začátky Vám už nepřipadají jako začátky a veškerá prvotní nervozita opadla. Cítíte se jako byste konečně někam patřili a že si už žádný jiný život nemůžete a ani nechcete představit

 ...Či naprosto jinak?  Takto jsem se však během svého prvního semestru cítila já.

Děkuji Kellner Family Foundation, že mi pomohla vydat se touto cestou.

 

Zpět na hlavní stránku