Naši stipendisté| Adam Veselý| Je to těžké, ale společně to zvládneme!
2. listopadu 2020 Adam Veselý

Je to těžké, ale společně to zvládneme!

Budu upřímný: druhý ročník, je naprosto jiný, než jsem si představoval... Už od začátku, to nebyla procházka růžovým sadem. Let z Prahy 7.9. mi v půlce srpna zrušili, spolu se všemi ostatními lety v daný týden. Takže varianta B, cokoliv jiné v podobný datum, Berlín 8.9. odpoledne. Celý srpen jsem s úzkostí očekával email o zrušení tohoto letu. Naštěstí se tak nestalo, a varianta C: 18 hodinová cesta autobusem, absolvovaná naposledy v březnu, zůstala pouze jen představou. V 6 hodin vstát, v 7 odchod, v 7:40 odjíždí vlak směr Hamburk Altona. Cesta utekla docela rychle a pod rouškou, se nedýchalo špatně. Ve 12 hodin jsem už pochodoval v Berlíně na další vlak, který mě odvezl na letiště Berlin Tegel. Po takové cestě by vyhládlo každému, a tak jsem se posadil mezi stanicí vlaku a letištěm a najedl se. Jako správný Čech bych si měl dát řízek v chlebu, ale jsem vegetarián, takže jsem měl bramborový salát s bagetou. Spousty lidí na mě koukalo, jako kdyby nikdy neviděli jíst jiného člověka. Po 16. hodině jsme odlétali ze slunného Německa a v 18 h přistáli v Bristolu. Mlha se tam dala doslova krájet tak, jako u rybníku Brčálníku. Těsně před půlnocí jsem dorazil po dlouhé cestě autobusem do Swansea a do domu.

První noc jsem naprosto vymrzl, protože už jsem neměl energii na zapnutí topení. Karanténa nebyla tak špatná, kamarádka mi nakupovala a já jsem nemusel skoro nic dělat... Tak jsem aspoň každý den volal někomu z rodiny (naštěstí je dost velká, aby na každého vyšel nějaký ten den v týdnu). Po 14 dnech, jsem se mohl konečně vydat na pláž, potkat se s kamarády, které jsem půl roku neviděl a užít si čerstvého mořského vzduchu. Počasí bylo naprosto úžasné, konstantně slunečno a teploty šplhaly nad 20°C, zkrátka jako v létě u moře.

Po tomto pohádkovém týdnu mi 28.9. začal první semestr. Pondělí až středa online hodiny, ve čtvrtek výlet na univerzitu na dvouhodinovku PC Labs. Jediná docela otravná věc je, že každý týden jsou hodiny jinak! Ale je to proto, že se s témata střídají vyučující a každý má jiný čas. Největší prací tohoto semestru je Review literatury na libovolné téma. Za mě je to Evoluce cykasů, jsou to opravdu úžasné rostliny! Do normálních hodin mi ještě přibylo pár povinností. První je vyřizování emailů jako sekretář mé society Conservation Ecology. Jako člen komise také rozhoduji o tom, do jakých projektů se zapojíme. Dostali jsme mnoho nabídek, od projektů Dynamic Dunescapes, Mumbles City Council po možnost dobrovolničení v oblasti významného vědeckého zájmu Crymlyn Burrows. Ale ne, je korona, takže o akcích v terénu si zatím můžeme nechat zdát... Jedinou aktivitu, která nebyla online se stal úklid pláže. Účast byla skoro maximum povolené zákonem o lokálním lockdownu, který platil snad od začátku října. Bylo to fakt skvělé. V plánu jsme jestě měli Bingo na kamenitém pobřeží v Bracelet Bay a první aktivitu s projektem Dynamic Dunescapes. Bohužel velšská vláda vyhlásila od 23. října dvoutýdenní lockdown, takže jsme tyto akce přeložili na polovinu listopadu... Mno ještě uvidíme, jak se situace vyvine, ale já jsem zatím optimistický.

Během třetího týdne učení se věci začaly kupit a já jsem málem ztratil půdu pod nohama. Mezi online hodiny jsem musel vtěsnat ještě předem nahrané lekce, projekty do školy, hledání placementu na další rok a nato ještě schůzky se society a meetingy s lidmi, se kterými spolupracujeme. Chvílemi jsem byl na pokraji zhroucení. Jediné, co mi pomáhalo kromě kil zmrzliny a hudby, která hrála celý den, byl běh. Protože sedím celý den u notebooku a z domu nemám prakticky důvod vycházet, tak jsem se odhodlal k tomu, že běhám každý den. Počasí kupodivu mému úsilí přeje, jelikož jsem za minulý měsíc zmokl jenom 2x, což je na počasí v Británii docela obdivuhodné. Teď v lockdownu je to pro mě, kromě nákupu, jediný způsob, jak se dostat  ven. Je tak pěkné, potkat někoho známého, prohodit pár slov a běžet dál. Možnost seznamování je, stejně jako možnost udělat si nové přátele, v téhle době skoro rovna pravděpodobnosti, že se dostanu na Vánoce do Čech, takže taky nulová. Naštěstí nebydlím sám a kamarádi z minulého roku jsou ode mne jenom dvě obrazovky, stejně jako rodina, takže se osamělý cítím málokdy. Je pěkné vidět, že si lidé pomáhají a univerzita se snaží podporovat a spojovat studenty, aby se necítili osamocení. Jak se to vlastně teď říká: Jsme v tom všichni spolu a společně to zvládneme!

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.