29. června 2018 Adam Rektor Polánek

První konce v St Andrews

Z přednášky na studentský koncert. Březnové procházky u moře. Zítra jdu s Josephem na kafe, příští týden na křest knihy. Květnové zkoušky. Let domů. Žádný školní rok mi neuběhl tak rychle, jako můj první v St Andrews.

Nejrychleji potom uběhly dva týdny opakování před zkouškami. Nehledě na předmět a ročník, tyto chvíle ‘volna’ studenti sdílí, město proto žije od sedmi do druhé hodiny ranní - někdo tráví půl dne v knihách, jiní spí pod robustnými stromy (které Karel Čapek považoval za vůbec to nejkrásnější na Británii). Doba opakování je zátěžový trénink v sebedisciplíně, vše je jen na Vás. Nejsou přednášky, které by shrnuly látku za poslední půlrok, učitelé nenutí psát procvičovací testy.

Rychle nabytá svoboda je ale brzy pryč, následují dva týdny zkoušek. Ty moje (tři dvouhodinové, každá esejovou formou) jsou zvláštně rozplánované, jedna je v sobotu, další ten úplně poslední možný den. Tiše závidím studentům jazyků, kteří většinou končí jako první. Hořkosladkým rozptýlením je ‘soaking’ - neformální rozloučení s promujícími studenty, během kterého je jejich známí polejí studenou vodou a posypou třpytkami. Symbolika tohoto projevu přátelství je otevřená, podle mě jde o smytí všeho nepříjemného, co se za 3 až 5 let studia událo, a křest nového, post-univerzitního života.

Konec roku se kromě stresu ze zkoušek a dojetí z loučení pojí také s přípravami na rok další. Ubytování v St Andrews se řadí mezi nejdražší ve Skotsku, nám se s kamarády podařilo najít plně vybavený dům na předměstí (10 min pěšky do centra) za přijatelnou cenu. Dům je navíc naproti botanické zahradě, která nehledě na roční období hýří barvami.

Koncem roku si také studentské spolky volí nová předsednictva, já jsem nově představitelem pro vnitrospolkové akce v Amnesty International a jedním ze dvou týmových kapitánů BALLADS, skupiny pro společenské tance. Příští rok máme velké plány, chceme jezdit na víc soutěží, zvát profesionály z celé Británie, pořídit mikiny s logem univerzity, a snad už konečně porážet Cambridge a Oxford s pravidelností, nejen vzácně. 

I když se těším na příští rok, na nové bydlení a nové výzvy, jsem rád, že jsem se po prvním roce vrátil domů. Doženu to všechno, na co jsem deset měsíců neměl čas, a v září se vrátím do toho malého, historického města u moře.

Všechny články

30. června 2021

Ještě jednou, naposledy

Dvě bedny, kufr, a batoh. Čtyři roky v St Andrews napěchované do čtyř zavazadel. Uvnitř především...

Více
27. prosince 2020

Portrét skotského moře

Září. Po cestě poloprázdným letadlem stojím na poloprázdném Edinburském letišti. Dvě skotské...

Více
14. července 2020

Město duchů

Těžko napsat něco, co ke koronavirové krizi ještě nezaznělo - pandemie ovládla mediální prostor,...

Více
28. února 2020

Územní plánování v St Andrews

Ne náhodou vypadá St Andrews na první pohled trochu jako skanzen....

Více
29. listopadu 2019

Bezčasí

Studium v zahraničí je věčné bilancování mezi dvěma zeměmi. Člověk přepíná mezi jazyky, myšlením,...

Více
30. června 2019

St Camdrews?

Asi nejčastější otázkou, kterou po návratu domů z Británie dostávám, je „tak co ten Brexit?“...

Více
18. března 2019

Druhý rok, první milník

Druhý ročník na skotských univerzitách je v mnohém zlomový - na jeho konci si studenti poprvé...

Více
17. listopadu 2018

Futhorc; rychlokurz staroangličtiny

V St Andrews nejsou nejstarší studované texty anglické literatury...

Více
29. června 2018

První konce v St Andrews

Z přednášky na studentský koncert. Březnové procházky u moře. Zítra jdu s Josephem na kafe,...

Více
28. února 2018

Tři obrazy

V mém prvním příspěvku jsem popisoval St Andrews spíš obecně: ulice, tradice, dějiny, atmosféru....

Více
15. listopadu 2017

Úvod do St Andrews: mýty a tradice

Někdy se čas podrobí emocím - plyne rychleji v milých chvílích...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.