27. prosince 2020 Adam Rektor Polánek

Portrét skotského moře

Září. Po cestě poloprázdným letadlem stojím na poloprázdném Edinburském letišti. Dvě skotské novinářky – jedna s mikrofonem, druhá s kamerou – od kolemjdoucích vyzvídají, odkud přiletěli a proč. Já přicestoval za mým posledním prvním semestrem, který začne distančně, a postupně se stane prezenčním. Univerzitou zařízená dodávka mě společně s dalšími studenty odváží do St. Andrews.

Až během dvoutýdenní karantény se dozvídám, kolik mně blízkých lidí kvůli pandemii nemohlo dorazit a zůstalo doma. Mé volnočasové aktivity posledních let, společenský tanec a Amnesty International, jsou, jako téměř všechno, změněné místními opatřeními – tréninky a soutěže se přesunuly online. Vedle studia a psaní pro nově vzniklé studentské noviny UnEarth jsem proto hledal způsoby, jak se dostat z bytu. A snad ze sentimentu plynoucího z uvědomění, že se nejspíš brzy z východního Skotska odstěhuji, začínám většinu volného času trávit u moře.

Téměř z kteréhokoli místa v St Andrews trvá cesta k moři do dvaceti minut. Ta proměnlivá modř město nejen ohraničuje, ale i dovytváří. Milenci všech věkových skupin, rodiny kolem táboráků, surfující studenti, smečky psů – ti všichni jsou na dvou hlavních plážích, West Sands a East Sands, k vidění. Se zavřenými restauracemi a bary se společenský život přesouvá k té zdánlivě nekonečné hladině, kolem které do křiku racků proudí lidé s růžolícími tvářemi.

A já jsem jeden z nich – s kávou nebo čajem, s kamarády nebo sám. Někdy sbírám mušle se záměrem vyzdobit jimi byt. Jindy jdu k moři po obědě, usedám na lavičku, a čtu si do všeobjímajícího šumu. Nejčastěji ale přicházím těsně před západem slunce, tedy mezi čtvrtou a pátou hodinou, a pozoruji, jak do sebe na obzoru splývají odstíny zlaté, nachové a azurové. V tu chvíli se nebe a moře v St. Andrews zrcadlí a rozpínají do všech stran. Stovky let staré budovy jsou pak pouhými obrysy přes den impozantních architektonických prvků.

Rozmanité v jednotvárnosti, skotské moře mi pomáhá překonat semestr jinak definovaný anglickými renesančními texty a uměním jižní Ameriky. Je ozvláštněním i konstantou, má tolik významů, kolik má podob.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Všechny články

30. června 2021

Ještě jednou, naposledy

Dvě bedny, kufr, a batoh. Čtyři roky v St Andrews napěchované do čtyř zavazadel. Uvnitř především...

Více
27. prosince 2020

Portrét skotského moře

Září. Po cestě poloprázdným letadlem stojím na poloprázdném Edinburském letišti. Dvě skotské...

Více
14. července 2020

Město duchů

Těžko napsat něco, co ke koronavirové krizi ještě nezaznělo - pandemie ovládla mediální prostor,...

Více
28. února 2020

Územní plánování v St Andrews

Ne náhodou vypadá St Andrews na první pohled trochu jako skanzen....

Více
29. listopadu 2019

Bezčasí

Studium v zahraničí je věčné bilancování mezi dvěma zeměmi. Člověk přepíná mezi jazyky, myšlením,...

Více
30. června 2019

St Camdrews?

Asi nejčastější otázkou, kterou po návratu domů z Británie dostávám, je „tak co ten Brexit?“...

Více
18. března 2019

Druhý rok, první milník

Druhý ročník na skotských univerzitách je v mnohém zlomový - na jeho konci si studenti poprvé...

Více
17. listopadu 2018

Futhorc; rychlokurz staroangličtiny

V St Andrews nejsou nejstarší studované texty anglické literatury...

Více
29. června 2018

První konce v St Andrews

Z přednášky na studentský koncert. Březnové procházky u moře. Zítra jdu s Josephem na kafe,...

Více
28. února 2018

Tři obrazy

V mém prvním příspěvku jsem popisoval St Andrews spíš obecně: ulice, tradice, dějiny, atmosféru....

Více
15. listopadu 2017

Úvod do St Andrews: mýty a tradice

Někdy se čas podrobí emocím - plyne rychleji v milých chvílích...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.