28. února 2018 Adam Polánek

Tři obrazy

V mém prvním příspěvku jsem popisoval St Andrews spíš obecně: ulice, tradice, dějiny, atmosféru. Přijde mi proto příhodné se teď vydat směrem opačným a vysvětlit tento historický klenot východního Skotska skrze čistě vlastní zkušenost. Je snadné si zvyknout na dlouhé procházky po pláži, tenkou ranní mlhu, stromy rozvětvené jak v Shelleyho básních. Ne nadarmo se St Andrews říká the bubble (bublina), město funguje jako do sebe uzavřený mikrokosmos. Okolní svět po chvíli přestane existovat. Místní prostředí proto vyžaduje spoustu pozornosti, ale výměnou za to nabízí nespočet možností a vjemů, pár z nich nastíním ve třech obrazech:

I. Každý portrét autoportrét
Skotský univerzitní model vyžaduje, aby většina studentů v prvních dvou letech studia studovala víc předmětů, než na které se plánuje zaměřit. To mi dalo příležitost začít s předmětem, který mě dlouhodobě zajímal: dějinami umění. Po 4 měsících úžasných přednášek o renesančním umění v Itálii (Giotto až Titian) a severní Evropě (Jan van Eyck až Pieter Bruegel starší) si umím představit věnovat se této disciplíně další desítky let. Ale nechci předbíhat.
 
II. Slovo je obraz
Studium humanitních předmětů je, víc než cokoli jiného, nekonečné čtení a psaní. Dějiny vyžadují alespoň 100 stran, antropologie 2 studie, literatura 1 knihu týdně. Jeden snadno zapomene, co je na čtení zábavné, z psaní 7 stránkových esejů se stane rutina. Mně pomáhá najít únik, připomenout si, že tyhle dvě aktivity existují i mimo akademické prostředí. Přihlásil jsem se proto do kurzu kreativního psaní, kde každý čtvrtek čteme a píšeme básně. Po 7 týdnech vydáme vlastní krátkou sbírku. 
 
III. Blackpool
Po 8 let dlouhé přestávce mám díky univerzitě možnost opět soutěžně tančit. S univerzitním tanečním spolkem jsme se poslední únorový víkend vydali do Blackpoolu, světového centra standardního tance. Po měsících intenzivních tréninků jsme soutěžili proti univerzitám z celé Velké Británie, od jižního Bristolu po severní Lancaster. Většina St Andrews párů nakonec dopadla nad očekávání, a my už se připravujeme na soutěž v Manchesteru.
 
Závěrem příspěvku mi nezbývá než čtenáři přiblížit momentální krizi kolem plánovaných důchodových reforem univerzitních zaměstnanců, která otřásá celou zemí. Tato reforma by průměrného vysokoškolského učitele připravila až o 10,000 liber (cca 300,000 kč) ročně, není proto divu, že profesoři ve všech koutech Británie stávkují, odmítají učit. Tato problematika připomíná, že každá univerzita je víc než své jméno, umístění v žebříčku, historie, architektura. Je to především společenství nadšených expertů.   
 
Zpět na hlavní stránku