21. dubna 2017 Zuzana Leopoldová

Hon na myš

Od doby, co jsem se před čtyřmi lety přestěhovala do Londýna, mě toto město neustále zásobuje různými překvapeními a situacemi, ve kterých by mě ani ve snu nenapadlo, že se někdy ocitnu.

Začala jsem v tomhle chaosu jezdit na kole, a mezi auty už se teď, po několika málo měsících, proplétám jako profík. Rok jsem bydlela ve vlhkém sklepě s minimem denního světla a přežila to (snad) bez úhony. Rok jsem bydlela v bytě bez topení a teď už několik měsíců přebývám v bytě s myší rodinkou, které se nám nedaří nijak zbavit, a díky níž jsem nedávno měla tu možnost učinit další krok ke kompletnímu sebepoznání.

Začalo to lehkým škrábáním. Několikrát, krátce před usnutím, jsem zaslechla tichounké cupitání a škrábání, jako kdyby na půdě nad mým pokojem něco bydlelo. Interpretovala jsem si to jen jako výplod únavy a polospánku a nechala to být. Pak jsem jednou brzo ráno ještě mátožná šla do koupelny a malá myška mi v úprku přeskočila přes bosou nohu – lepší probuzení si člověk ani nemůže přát. Koupila jsem tedy sadu humánních pastiček (které se ukázaly naprosto k ničemu). O pár dní později jsme objevily díru v balíku s malinovým proteinem  jedné z mých spolubydlících. Bylo nám tedy jasné, že máme tu čest s myším gurmánem. Humánní pastičky ale zůstaly bez úspěchu, ačkoli jsme vyzkoušely několik různých návnad. A pak to začalo naplno: díra v semínkovém chlebu, díra v cereáliích, z půlky okousané avokádo. Všechno jídlo jsme nastrkaly do lednice nebo do polic, aby se k němu myši nedostaly. Cupitání, které jsem tentokrát již správně identifikovala jako důkaz myší přítomnosti, však neustávalo. Jednoho dne nám došla trpělivost a rozhodly jsme se pro pasti nehumánní a (dle internetových fór) osvědčené arašídové máslo. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

První myška se chytla hned následujícího dne, a to – věřte, nevěřte  -  do humánní pasti. Nastalo ale dilema: co s myší teď? Je sice v pasti, ale nechat ji tam vyhladovět a zemřít by bylo proti jejímu míněnému užití – naprosto nelidské. Přítel jedné spolubydlící se rozhodl myš přestěhovat z pasti do kelímku od jogurtu (neptejte se mě proč, já sama to totiž nechápu), a to ne venku před domem, kde by se o to pokusil kdokoli, kdo nepostrádá tu nejmenší špetku selského rozumu, ale přímo uprostřed naší kuchyně. Myš prchla a my se ocitly znovu na bodě nula. Druhý den se další chytla do pasti nehumánní. Jít si rozespale uvařit čaj a narazit přitom na mrtvou myš uprostřed kuchyně nepatří do mé představy ideálního rána, ale budiž. Lepší myš mrtvá, než živá.

O pár dní později se chytla další, tentokrát velice nešťastně. Do pasti vlezla nějakým netradičním způsobem a pastička jí namísto vazu zlomila obě zadní nohy a uvěznila ji. Když jsem ji takhle ráno našla obklopenou kapičkami krve, vražedně mi zírala do očí a pištěla.

Od malička jsem byla svědkem toho, jak doma děda zabíjí kapry a sama jsem určitě v dětství nechtěně pár malých rybek k smrti utrápila. Zabít v třiadvaceti myš a pomoci jí tak od trápení? Podívat se tomu stvoření do očí, přihlížet tomu, jak v pasti trpí a pak ji toho utrpení zbavit? To ne. Doteď jsem si sama o sobě myslela, že zabít myš by pro mě nebyl žádný problém, ovšem díky této nešťastné situaci jsem učinila další krok na cestě k sebepoznání. Hon na myš ale zdaleka ještě nekončí.

Pozn.: Můj přítel krátce na to přispěchal na pomoc a pomohl tomu ubohému stvoření na onen svět, za což mu budu nadosmrti vděčná.

 

Všechny blogy

21. dubna 2017

Hon na myš

Od doby, co jsem se před čtyřmi lety přestěhovala do Londýna, mě toto město neustále zásobuje...

Více
12. prosince 2016

Londýn na dvou kolech

Do čtvrtého – a zároveň posledního – univerzitního ročníku jsem nastoupila velice nadšeně a...

Více
6. července 2016

Jak si zamilovat Španělsko

Připadá mi, jakoby to bylo včera, když jsem si zoufale hledala...

Více
2. března 2016

To nevymyslíš!

… vítejte u dalšího dílu seriálu “To nevymyslíš!” aneb “Momenty, kdy jsem si myslela, že je...

Více
17. listopadu 2015

Život ve Španělsku, díl první

Obor European Social and Political Studies, kterému se v Londýně...

Více
26. června 2015

Co mě druhák naučil mimo přednášky

Když se zpětně zamyslím nad druhým rokem stráveným na univerzitě,...

Více
4. března 2015

Rok druhý, semestr první

Zatímco v prváku člověka stěhování a přechod na univerzitní styl života může ohromit, v druháku...

Více
7. ledna 2015

Trable v ráji

Poté, co jsem kvůli zhoršené politické a bezpečnostní situaci byla nucena zrušit mou plánovanou...

Více
2. července 2014

Strasti a slasti třetího semestru

Poslední semestr mi uběhl rychleji, než bych si sama přála. Ačkoli...

Více
12. března 2014

Hektické londýnské jaro

Věci, které se kolem mě udávají, začínají po trochu lenivém rozjedu nabírat pořádný spád.

Více
27. listopadu 2013

Z ospalé vesničky do víru velkoměsta

Klasická úvodní konverzace prváků na vysoké škole (zejména v...

Více
Zpět na hlavní stránku