27. února 2017 Viktorie Licková

Už se to blíží

Život na univerzitě snad nikdy nebyl tak vytížený jako teď, ale vývoj je to pochopitelný, však už jsme v posledním ročníku.

Ještě před odjezdem na Vánoce jsem dokončovala projekt o skrytých pokladech v Coventry. Pro ilustrace budov jsem zvolila nový styl, kombinaci mých oblíbených technik: barvy a textury jsem dělala vodovkami, obrysy digitálně. Barvy jsem slepovala dohromady jako koláž pod digitální obrys a jsem z výsledku nadšená, určitě tento způsob použiji znova.

Také jsem musela dokončit víceméně poslední verzi své disertační práce, která sice se 4500 slovy není tak zásadní jako velký finální projekt, ale pořád tvoří důležitou část letošního roku. Aby nám učitelé usnadnili vstup do dospělého života a kariéry, psali jsme tuto esej jako analýzu naší vysněné pracovní role: co to obnáší, kdo nám konkuruje, jak se dostaneme na jejich úroveň. Psaní jsem si upřímně užila a vzhledem k tématu jsem se taky dozvěděla mnoho užitečných informací o světě filmové architektury a produkčního designu. Teď, pár týdnů po odevzdání, už i vím, že z eseje mám (v překladu) jedničku.

I Vánoce byly aktivní a hlavně plné rodinných koncertů, ale konečně sněžilo a celé prázdniny jsem si užívala domova, maminčiny kuchyně a možnosti hrát na klavír.

Hned po návratu do Británie a jejího tepla (rozdíl 10° už je cítit) jsem onemocněla, ale brzy jsem se vrhla zpět do hektického koloběhu. Ačkoliv jsme projekt a esej odevzdávali hned na začátku ledna, následující „volné“ dva týdny jsem strávila prací studentského ambasadora, univerzita totiž začala lednový příjem studentů a ti potřebují podporu a odpovědi na všemožné otázky.

S koncem zkouškového období se nám lukostřelcům také uvolnila hala, takže pravidelně třikrát týdně chodím za svým klubem – odemykat, střílet, dohlížet a klábosit. Někteří moji svěřenci se také konečně začali účastnit soutěží a vedou si velmi dobře.

Nyní k tématu nejaktuálnějšímu a totiž k velkému finálnímu projektu a ročníkové výstavě. Projekt jsme začali ani ne před měsícem a všechny tři ilustrační třídy už jsou v plném proudu příprav. Já pro svůj projekt připravuji produkční design (jak by to vypadalo, kdyby se scénář filmově zpracoval) pro scénář, který napsala už na Open Gate moje kamarádka Ivana. To zahrnuje sochy postav, rozkreslení scén, design rekvizity, model setu a další důležité části produkce. Příběh se odehrává ve Vánoční Praze a soustředí se na její sochy a chlapce Jonáše, který se zázrakem do světa soch dostane.

Abychom mohli projekty ukázat světu (a případným budoucím zaměstnavatelům), pořádá univerzita každý rok ročníkovou výstavu, na jejíž přípravě se samozřejmě podílíme. Třída se rozdělila do přípravných skupin (stavba, catering, marketing a design) a já se rozhodla, že převezmu zodpovědnost a se souhlasem všech jsem se zvolila projektovým manažerem. Zatím je to práce celkem lehká, ale uvidíme za dva měsíce, až všechny pohltí stres.

Letos nám také byl nabídnut „školní výlet“ do Berlína, jakožto do města moderního umění a technologií. Samozřejmě jsem se přihlásila a těším se, budu skoro doma a s kamarády kromě umění plánujeme výlet do tamní zoologické zahrady. Kromě tohoto výletu se taky chystáme na letní ples, který se koná přesně po odevzdání projektu a bude tedy odpočinkovou akcí za odměnu, i když nás po něm čeká stavba a příprava výstavy.

Teď už zpět do práce!

 

Zpět na hlavní stránku