14. listopadu 2016 Viktorie Licková

Hektický podzim

Letošní cesta Praha – Coventry byla velmi sentimentální. Před dvěma lety jsem tu cestu absolvovala poprvé a nevěděla jsem, co mám čekat, zároveň jsem se neuvěřitelně těšila. Teď, když se řítím do svého posledního bakalářského ročníku, se cítím stejně. Už jsem věděla, co mě čeká, ale přece jen je to „final year“, leccos bude vážnější a důležitější než kdy dřív.

Přiletěla jsem do Anglie na začátku září, protože jsem se letos upsala mnoha aktivitám, které vyžadovaly moji pozornost ještě, než opravdu začal školní rok.

Zaprvé jsem začala pracovat jako mezinárodní studentský ambasador, takže jsem strávila velkou část září vysvětlováním, kde co v Coventry je a jak se přihlásit na školní portál. Je to ale skvělá příležitost seznámit se s novými lidmi a předat zmateným nováčkům bohaté zkušenosti s univerzitním životem. Mezinárodní přivítání se odehrálo v naší nádherné nové katedrále a já se nemůžu dočkat, až tam budeme promovat.

Zadruhé jsem se stala prezidentkou našeho lukostřeleckého klubu, takže jsem musela zorganizovat první zkušební lekce, nákup potřebného vybavení a spoustu dalších důležitostí. Všechno proběhlo skvěle, už jsme v pátém týdnu našeho kurzu pro začátečníky a zatím máme pouze dobré ohlasy. Je sureálné, že vedu klub, který čítá přes sto lidí, ale strašně mě to baví a je to další úžasná zkušenost.

Co se projektů týče, jsou v plném proudu. Od začátku roku nás učitelé ženou do práce a vyvíjejí mnohem víc tlaku než v druhém ročníku, ale jsou také mnohem ochotnější nám se vším pomoct. Já momentálně pracuji na multimediálním projektu o zdejších zapomenutých klenotech, opomíjených historických budovách. Mám natočená videa daných budov a budu vysvětlovat jejich původ a kreslit přes ně ilustrace, abych ty klenoty zábavně přiblížila dětem a rodinám. Je to zábava, ale spolu s disertační prací a lukostřelbou je život určitě hektičtější, než kdy předtím.

Chtít pokračovat se zpěvem jsem chtěla od mého prvního příjezdu do Anglie, ale opravdu jsem nečekala, že letos, v mém nejvytíženějším roce studia, se mi podaří najít hodinu týdně, kdy opravdu můžu zpívat. S kamarádkami jsme začaly každotýdně docházet do místního sboru a trénovat vánoční koledy a písně, které budeme zpívat v dříve zmíněné katedrále 6. prosince. Velmi se těším, nejen proto, že mě sborový zpěv baví, ale také proto, že příležitost zpívat v tak nádherném prostoru se nenaskytne člověku velmi často.

Začalo tu mrznout a z různých zdrojů se mi doslechlo, že v Čechách už i sněžilo. Halloweenské výzdoby byly nahrazeny vánočními a všichni už se začínají těšit na Birminghamský vánoční trh, jako každý rok. Já se na Vánoce zase těším mnohem víc než obvykle, ale prozatím si užívám hektický studený pozdní podzim a snažím se nemyslet na to, že je to už letos naposled.

 

Zpět na hlavní stránku