Naši absolventi| Tomáš Titěra| Začátek druhého poločasu
29. února 2016 Tomáš Titěra

Začátek druhého poločasu

Před měsícem jsem „oslavil“ jeden z mezníků ve své vysokoškolské kariéře – zdoláním zkoušky z kvalitativních metod se mé bakalářské studium oficiálně přehouplo do své druhé poloviny. A jakkoliv se prvních patnáct měsíců vyznačovalo poměrně klidným a jasným průběhem, těch druhých patnáct bude asi poněkud více turbulentních.

Od Rotterdamu si na deset měsíců odpočinu. Na poslední čtvrtletí letošního roku se vrátím domů, do Prahy (do Podolí, do lékárny… no, dál to asi znáte), abych zde absolvoval stáž, která je nedílnou součástí mého oboru. V září mne pak nebudou vítat zpět tulipány a kanály, nýbrž valčík a Sachertorte – zamířím na výměnu do Vídně, kde budu trávit jeden semestr na Institutu publicistiky a komunikačních věd Universität Wien (pokud se mi tedy podaří zdolat veškerou administrativu s tím spojenou). Do Rotterdamu se tak budu vracet víceméně pouze napsat bakalářskou práci a absolvovat několik převážně volitelných předmětů. Ale to je vše zatím hudba budoucnosti a o všem se určitě rozepíši v některém z dalších příspěvků.

Logicky by na tomto místě měl následovat přehled mých úspěchů, či alespoň zajímavých momentů z uplynulých tří měsíců. Vybavuje se mi však pouze sezení na přednáškách, učení se a psaní esejí. Ne zcela prozíravě jsem si na druhé čtvrtletí nabral šest namísto tří povinných předmětů, což podle počtu kreditů znamená, že bych nad učením býval měl trávit zhruba 80 hodin týdně. Jelikož mám až příliš často vnitřní problém s děláním věcí napůl, byly týdny, kdy jsem se tomuto číslu úspěšně přiblížil, zejména v období po ne zcela produktivních vánočních prázdninách. Před zkouškami se mi tak podařilo jeden den strávit v knihovně téměř celý, od rána až do půlnoční „zavíračky“. Odměnou za toto nasazení je mi nyní znalost již zmiňovaných kvalitativních výzkumných metod, marketingu a chování konzumentů, trendů a strategií v mediálním průmyslu, nebo práce v různých programech pro editaci grafiky, videa a zvuku. Přesto se však v budoucnu při výběru předmětů budu raději snažit být trochu realističtější.

Třetí čtvrtletí, do jehož druhé půli jsem tento týden vstoupil, je o poznání volnější – předměty mám pouze tři. Dva z nich jsou zaměřeny navýsost prakticky a pojaty spíše projektově. Na Communication Management v jednotlivých týmech zkoumáme komunikační strategie konkrétních společností. V rámci sběru dat jsme měli za úkol vyzpovídat někoho z dané firmy a provést analýzu trhu a zákazníků zejména s ohledem na využití sociálních sítí v rámci firemní komunikace. Výstupem bude report, ve kterém společnosti doporučíme konkrétní vylepšení, jež by mohla učinit jejich komunikaci účinnější. Kolem sociálních sítí se točí i Political Communication and New Media, kde zkoumáme profily a webové prezentace politiků z našich rodných zemí. Díky velice mezinárodnímu složení naší skupiny jistě dojdeme k zajímavým srovnáním. Posledním předmětem je pak Cinema and Society, kde se formou velice zajímavých přednášek seznamujeme se vztahem mezi kinematografií a společností. Každý týden je věnován jednomu konkrétnímu tématu a formám, jakými je zobrazováno na stříbrném plátně – tabu, násilí, sny, moc… Hlavním cílem tohoto předmětu však je pochopit, že filmy jsou zcela plnohodnotnou formou umění, jejíž studium si zaslouží stejnou pozornost jako například studium literatury.

I přes všechny filmy, které musím do zkoušek shlédnout, mi zbývá dostatek času na uvažování o věcech budoucích. Ač si to moc nechci připustit, už je pomalu čas začít uvažovat, kam zamířit s (snad za rok a půl nabytým) bakalářským diplomem v kapse. Rád bych ve studiu pokračoval, což však s sebou nese dvě zásadní otázky – co bych rád dále studoval a kde? První z nich mi přijde palčivější. Bakalářský obor jsem si záměrně vybral vcelku různorodě zaměřený a i výčet předmětů, které jsem v poslední době absolvoval, ukazuje, že jsem v oblasti médií a komunikace poněkud široce rozkročený. Je mi však jasné, že tohoto luxusu poznávání napříč různými disciplínami si nemohu dopřávat navěky a bude nutné se brzy rozhodnout, jako cestou se vydat. Doufám, že pracovní zkušenosti, které mě v následujících měsících čekají, mi s tímto rozhodováním pomohou.

 

Zpět na hlavní stránku