30. června 2017 Tomáš Titěra

A je vymalováno

Tak, a je hotovo. Je ze mě bakalář. Co k tomu říct – žádné bouřlivé oslavy se nekonají, život běží dál, jako jiný člověk si nepřipadám. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že je to jistý životní milník. Nadešel totiž čas rozloučit se s Holandskem – v mnoha ohledech podivuhodnou (a občas i vyloženě podivnou) zemí, která mi byla po tři roky přechodným domovem. Jak to tak bývá, člověk spoustu věcí pořádně docení až ve chvíli, kdy o ně má přijít.

Poslední týdny v Rotterdamu jsem tak strávil úpornou snahou dohnat všechny resty v podobě zážitků, na které nikdy nebyl pořádně čas (jelikož můj život by nebyl kompletní, pokud bych například alespoň jednou při koupání v Severním moři nepředstíral, že Holandsko je středozemská destinace). Podařilo se: když jsem týden po dopsání bakalářky odlétal zpět do Prahy, měl jsem pocit příjemného vyčerpání a jistého zadostiučinění, že lze tuto životní etapu uzavřít, aniž bych sám sobě něco dlužil. Ještě než tak ale učiním, dovolím si stručnou rekapitulaci událostí nastalých v období od mého posledního příspěvku.

Mé poslední čtyři měsíce na holandské riviéře byly ne zcela překvapivě zasvěceny zejména bakalářské práci. Psal jsem ji na téma vztahu kulturní erudice a ekonomického kapitálu turistů z různých zemí a forem propagace kulturních atrakcí konkrétními turistickými destinacemi na sociálních sítích. K mé radosti byl text s takto překombinovaným tématem oceněn známkou 8.5 na desetistupňové škále a tím pádem budu promovat s vyznamenáním.

Našel se ale i čas i na rozvoj neakademických dovedností. Společně se třemi spolužáky jsem byl vybrán na stáž ve společnosti Quadia, která se zabývá streamingem online videa pro korporátní klientelu. Firma by ráda v reakci na poptávku v blízké budoucnosti inkorporovala do své nabídky podporu virtuální reality. Naším úkolem bylo přispět k budování strategie nového produktu průzkumem trhu. Během čtyř týdnů jsme hovořili s předními odborníky na virtuální realitu, navštívili několik konferencí týkajících se této tematiky a na závěr připravili report a odprezentovali zaměstnancům společnosti naše doporučení ohledně dalšího postupu. Kromě pozitivní zpětné vazby, které se nám dostalo, jsem za tuto možnost rád zejména vzhledem k nabytým zkušenostem a zdokonalení se v dovednostech, které snad v budoucnu široce uplatním.

No… a to je vlastně všechno. Tyto dva „projekty“ mě zvládly společně s plánováním další budoucnosti úspěšně zabavit na většinu času. A co dál? Dva dny po příletu z Holandska jsem úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na magisterský obor Studia nových médií na Filozofické fakultě UK, a pokud se mi podaří do konce září dokončit poněkud finančně a časově náročný a nervy drásající proces nostrifikace mého diplomu z Rotterdamu, rád bych toto studium i zahájil. Nemá cenu si namlouvat, že si studiem v Česku v objektivních měřítkách kvality vzdělávání nepohorším. Přesto mám však velké množství pragmatických i ryze osobních důvodů, proč v tuto chvíli ve studiu pokračovat doma a nevnímat to jako osobní prohru, což se možná nabízí. Sám jsem zvědavý, jak toto rozhodnutí budu vnímat třeba za půl roku, za rok, ale v tuto chvíli cítím, že je to s ohledem na mé budoucí plány správná volba, která mi kromě relevantního a snad i dostatečně progresivního vzdělání v oboru umožní i nasbírat kontakty využitelné v budoucím profesionálním životě v Česku.

Na závěr nezbývá než poděkovat. Děkuji všem, kdo tu na mě v Česku počkali a nezpřetrhali vazby jen proto, že jsem na ně možná neměl vždycky čas. Děkuji všem, díky kterým byly tři roky v Holandsku poučné, obohacující a zábavné. Především ale děkuji za laskavou podporu Nadaci THE KELLNER FAMILY FOUNDATION, bez které by vůbec nebyl důvod tento blog psát. Byla mi zprostředkována neopakovatelná příležitost a já věřím, že jsem ji využil, jak jsem nejlépe mohl.

 

Zpět na hlavní stránku