Naši absolventi| Tomáš Jordán| Tramvaj do stanice Vytržení
1. července 2013 Tomáš Jordán

Tramvaj do stanice Vytržení

Nadšení pro americké umění a kulturu mě provázelo takřka po celý život. Líbila se mi jejich nespoutanost a lehkost, líbilo se mi, jak do nich promlouvá minulost, mnohdy prohnilá, plná utrpení, ale zajisté inspirativní a předznamenávající obrat k lepším zítřkům.

Mám rád písničky z venkova a líbí se mi básně o politice. Na gymnáziu jsem měl s kamarády kapelu. Oháněl jsem se vlajkou Konfederace a běsnil v úderném rytmu jižanského rocku. Četl jsem Faulknera, Steinbecka, Fitzgeralda, pak taky Saroyana nebo Tennesseho Williamse. V maturitním ročníku nás uchvátili beatnici a místo sezení v kavárně jsme chodili do přírody recitovat Bukowského nebo „kontemplovat o jazzu.“

Barvy Bostonu

Možnost být toho všeho součástí pak byla jedním z faktorů při výběru vysoké školy. Štěstí mi přálo, stanul jsem na prahu Bostonské univerzity v sousedství čtvrti zašlých prádelen, obchodů s komiksy a plné ryzích hipsterů jako ze čtyřicátých let. Jeden z nich dělá manažera ve školní jídelně. Jmenuje se Jack, sbírá stará saka, kolem krku nosí na řetízku vystřelenou patronu a vyrábí nože ze zvířecích kostí.

Čtenářka

Nedlouho po začátku školního roku jsem zjistil, že můj soused je dobrým známým kytaristy Joea Perryho. Jednoho večera vešel ke mně do pokoje a se slovy: „Poslechni si novou desku Aerosmith,“ mi hodil svůj přehrávač. „Já myslel, že ta ještě nevyšla,“ divil jsem se. On jen stroze odpověděl: „Taky že nevyšla.“ Druhý den v poledne jsem Aerosmith zadarmo viděl hrát před jejich starým bytem na předměstí Bostonu. A Steven Tyler vzpomínal, jak těmi ulicemi před lety chodili a sbírali ze země čtvrťáky, aby si mohli koupit pivo.

Steven Tyler

Strhla se rock’n’rollová bouře matadorů minulého století, kterou impozantně zakončili The Who s rockovou operou Quadrophenií. Na díkůvzdání nám pak zavřeli koleje a já si v Bostonu hledal hotel. Na poslední chvíli se mi naskytla příležitost prázdniny strávit u jedné čínské rodiny v New Yorku. O tradičním krocanovi jsem si sice mohl nechat zdát, ale pestrá paleta smyslových počitků a tajů čínské kuchyně byla natolik „exotickým“ zážitkem, že ona večeře (u které jsem si toho s neanglicky mluvícími prarodiči moc nepopovídal) navždy zůstane hluboko zarytá v interní paměti mých chuťových pohárků. Tou dobou měl v Brooklynu vystupovat Bob Dylan se svou kapelou, a protože jsme jej na kolejích hojně poslouchali, vzal jsem zbylé dolary, co jsem ušetřil za hotel, a vyrazil na koncert. A hned po návratu na univerzitu jsem si na další semestr zapsal předmět Texty Boba Dylana.

New York

Hodiny se nesly ve velmi komorním duchu, bylo nás jen asi deset nadšenců. Na Dylanovy skladby jsme nahlíželi jako na básně a po poetické stránce je analyzovali. Volba slov, rýmy, básnické prostředky, metrum a podobně. Místo přednášek jsme poslouchali gramofonové desky nebo sledovali životopisné dokumenty. Součástí kurzu byly i návštěvy autorského čtení poezie současných básníků, ať už šlo o umělce americké, britské nebo irské. Profesor Barents nás vtahoval hlouběji a hlouběji do principů dylanologie. Ve druhé polovině semestru jsme měli soukromou besedu s Christopherem Ricksem, jedním z největších znalců Boba Dylana a autorem knihy Dylan’s Visions of Sin. Později jsem se s ním setkal i osobně a rozebírali jsme Dylanovo ovlivnění T. S. Eliotem nebo Ginsbergem. Část mojí eseje o Hard Rain’s A-Gonna Fall byla údajně i otištěna v encyklopedii o Bobu Dylanovi, ke zmíněné knize jsem se však nikdy nedostal.

O každé z těchto a mnoha dalších zkušeností rozhodla obrovská náhoda A co mě čeká příští rok je napsáno ve větru. Jisté je jen, že budu bydlet v domě, kde Eugene O’Neill strávil poslední dva roky před svou smrtí. Kde spálil své nedokončené rukopisy. Možná tak vstřebám něco z jeho důvtipu a myšlenek. Možná narazím na jeho múzu. A třeba se ožením s Elektrou. Smutek jí přece sluší, ne?

Všechny blogy

1. července 2016

Epilog

Závěrečná část nezkrotné plavby, kterou můj bostonský život dozajista byl, se odehrála jako...

Více
29. února 2016

Doktorandské studium

Datum promoce se blíží a s tím i čas učinit rozhodnutí o budoucnosti – co bude dál? Protože...

Více
16. listopadu 2015

Produkce umělých tkání

V září jsem započal čtvrtý, závěrečný ročník mého bakalářského studia na Bostonské univerz...

Více
30. června 2015

Summer I

Počátek května. S týmem inženýrů dokončujeme studii o vlivu metforminu na stárnutí. Poslední...

Více
2. března 2015

White Winter Hymnal

Od počátku mých studií v Bostonu se držela tradice, že jednou za semestr nastala přírodní „katastrofa“,...

Více
19. listopadu 2014

Vliv studia v neobvyklém prostředí na výkon...

Abstrakt V této „vědecké studii“ byl zkoumán vliv studia na...

Více
2. července 2014

Cesta na vrchol: Z postřehů z práce pro hudební...

Spolu s několika novináři a ochrankou klubu se nacházíme v první...

Více
3. března 2014

Lovely Bloodflow

Svět je nedokonalý. Na bílé zdi je šmouha nebo na ní sedí komár. Konec izolepy není k nalezení....

Více
17. listopadu 2013

When the Tigers Broke Free

Bloudím bezmeznou pustinou. Všude kolem je bílo. V uších skučí...

Více
1. července 2013

Tramvaj do stanice Vytržení

Nadšení pro americké umění a kulturu mě provázelo takřka po celý...

Více
5. března 2013

Identita na kampusu

Na plastové židli s kolečky seděl shrbený student. Měl šedivou mikinu s kapucí a soustředěně...

Více
14. listopadu 2012

Boston Transit: útěk za hranice českého...

Podle brazilského pedagoga Paula Freireho lze rozlišovat dva...

Více
Zpět na hlavní stránku