28. února 2020 Tereza Rozumková

Na čem teď pracuji

Blíží se březen v půlce mého finálního roku na De Montfort University, což znamená dvě věci: 1. méně než tři měsíce do naší finální deadline, 2. všichni game artisti fanaticky shánějí práce a stáže. Já jsem každodenně ponořena ve snaze dosáhnout obou dvou z těchto nelehkých cílů.

V posledním ročníku jsme si naštěstí mohli vybrat vlastní projekty a navrhnout vlastní brief (souhrn témat, instrukcí a požadavků podle kterých budou učitelé hodnotit naše projekty), což mi dost nahrává právě v procesu hledání práce – jedním z hlavních tipů, který nám recruiteři neustále podotýkají je vytvořit portfolio s jasným zaměřením na to, na čem chcete pracovat (například jestli chcete pro hry vytvářet postavy nebo prostředí/environments), v jakém stylu chcete pracovat (například realistický vs. stylizovaný) a nejlépe i pro kterou firmu chcete pracovat (vizuální aspekty her různých firem se mohou dost lišit i když pracují ve stejném stylu, například živé barvy a historické designy Assassin’s Creed jsou velmi odlišné od temných, gotických designů her jako Dark Souls, i když jsou to obě hry dělané v realistickém stylu).

Těmito radami se tedy snažím řídit při práci na svých projektech. Téměř tři roky zkoušení všech možných stylů a pracovních postupů mi dovolily ujasnit si, že chci vytvářet postavy ve stylizovaném stylu. Jelikož valná většina mé práce je vizuálního charakteru, raději než překotně popisovat na čem pracuji (uvědomuji si, že číst tohle v češtině musí být za trest, vracet se do ní po tolika letech v UK je čím dál těžší :) ), přidám obrázky mého novějšího projektu:

Ve zkratce jde o 3D model fanouškovského skinu (volitelný grafický vzhled pro postavu ve hře) postavičky Kleda a jeho modré zvířecí parťačky Skaarl z mé oblíbené hry League of Legends, kterou aktivně hraju už bezmála 7 let. Vzhled zatím není finální, ještě je spousta věcí, které musím doladit, ale naštěstí jsem obdržela skvělý feedback od úžasných 3D umělců pracujících právě v tomto stylu, což mi práci vždy nesmírně ulehčuje.

Jsem moc ráda, že konečně můžu dělat to, co mě opravdu baví, a momentálně tvrdě pracuji na tom, abych v tom mohla pokračovat i po dokončení univerzity. Nechci nic zakřiknout dokud to není potvrzeno – snad o tom budu moct napsat více v dalším blogu :)

Zpět na hlavní stránku