24. června 2020 Tereza Rozumková

Jako na horské dráze

Jako na horské dráze – asi nejbližší přirovnání popisující, jak mi zatím připadá rok 2020. Celek vzestupů a pádů, tak protichůdných, že kdyby mi je někdo ze současnosti před pár měsíci popsal, nevěřila bych. Hluboké pády spojené s globální pandemií a děsivou rasovou nespravedlností (nejen) v USA způsobují, že radost z mých osobních vzestupů a úspěchů mi přijde trochu sobecká a mimo, ale protože je tento blog můj poslední, nemyslím si, že by bylo správné, kdybych neposkytla čtenářům alespoň nějaký popis ukončení mé univerzitní cesty.

Ve svém předchozím příspěvku na blogu jsem zmínila svou snahu o zajištění mé profesionální budoucnosti po ukončení studia na univerzitě. Nechtěla jsem jít do podrobností, protože jsem v tom okamžiku byla uprostřed několikaměsíčního náborového procesu u mé vysněné herní společnosti, pro kterou jsem chtěla pracovat dávno před tím, než jsem vůbec věděla, co je to Game Art, a tehdy nebylo ještě nic stoprocentně potvrzeno. O pár týdnů později jsem obdržela nabídku stáže a je docela zábavné, že slova „Hired at Riot Games“ (zaměstnána u Riot Games), která stála v záhlaví potvrzovacího e-mailu  mi i nyní znějí stejně neskutečně, jako tomu bylo v březnu.

Abych to uvedla do kontextu, Riot Games je jedním z nejznámějších studií v odvětví herního průmyslu díky cca 100 milionům aktivních hráčů jejich hlavního titulu - hry League of Legends. Nyní navíc přitahuje další, svými nově vydanými hrami - Valorant, Teamfight Tacticts a Legends of  Runeterra. Spolupráce s hvězdným uměleckým týmem Riotu by byla ctí pro každého umělce v oboru Game Art, a řekla bych že pro mě se tato skutečnost ještě znásobila, jelikož jsem jejich hru aktivně hrála a podporovala bezmála nyní 7 let.

Jak jsem zmínila – nabídku stáže jsem obdržela začátkem března, v době kdy západní svět teprve tak nějak začínal svůj hluboký pád do pandemického chaosu. Skrz celý ten měsíc jsem měla stále velkou naději, že se věci uklidní a všechno půjde podle plánu. V létě jsem měla odletět do USA a pracovat v pohádkovém kampusu v Los Angeles, tematicky plně zaměřeném na Riot a jejich hry, který by určitě každému hernímu nadšenci připadal jako větší zážitek než Disneyland. Souběžně s dokončováním studia jsem se soustředila na vyřízení víza a mentálně se připravovala na velmi těžký úkol - přidat barvu do mého kompletně černého šatníku, kvůli kterému bych zaručeně po pár dnech ve slunné Kalifornii chytla úpal. Tyto myšlenky teď zní docela naivně.

Nedlouho poté byla totiž i v USA zavedena opatření v souvislosti s pandemií Covid19 a Riot byl v první vlně společností, které přešly na úplný režim práce na dálku. Kampus byl uzavřen a já jsem se začala bát toho nejhoršího – a sice, že stáž bude zrušena. Naštěstí tým zaměstnanců Riotu, kteří stáž organizují, jsou ve své práci profíky, a podařilo se jim přesunout celý program stáže do režimu práce z domova. V současné době jsem ve svém studentském bytě ve Velké Británii a čekám, až mi z USA dorazí IT vybavení a velmi se těším, že v příštích několika dnech budu moci začít pracovat. Nebudu lhát, stále jsem semtam smutná, že tam nebudu osobně - občas je těžké přesvědčit můj mozek, že jsem si to všechno nevymyslela, bez jakéhokoli hmatatelného důkazu (ještě navíc k mému velmi reálnému imposter syndromu) - ale v duchu vím, že musím zůstat optimistická a že mám pořád moc za co mohu být vděčná. Stále platí, že budu pracovat s nejúžasnějším týmem lidí, jaký jsem doposud poznala, na těch nejzajímavějších projektech, jaké si jen dokážu představit a na hře, kterou miluji od dětství, a to mi více než stačí. Aspoň mě to nakopne k tomu, abych se hodně snažila a pracovala jak nejlépe dokážu, a díky tomu v budoucnu obdržela nabídku na permanentní pozici.

Teď, když je má vysokoškolská cesta u konce, bych ráda poděkovala Nadaci rodiny Kellnerů a mé rodině za jejich štědrou finanční podporu v mých studiích, která mi umožnila dosáhnout mých cílů, aniž bych se musela příliš starat o životní náklady. Zvláštní poděkování patří mé mamce, která je absolutní hvězdou a vždy měl podporovala, zejména v situacích, kdy všechno nebylo zrovna růžové. A samozřejmě všem ostatním, kdo při mně stáli a věřili mi, když jsem nevěřila sama sobě - babička, taťka, teta, moje úžasně talentované a pracovité malé sestry a moji milí přátelé. Vaše podpora mi velmi pomohla a mnohokrát mě dostala z hlubokých nížin této horské dráhy.

Ach jo, opět tak dlouhý příspěvek, a to jsem se hodně snažila to co nejvíc zkrátit! Abych jej alespoň trochu oživila, přikládám pár screenshotů z mých projektů, na kterých jsem pracovala ve svém finálním ročníku. K tomu se mi podařilo najít i pár prací z doby, kdy jsem se na univerzitu hlásila a z ročníku prvního – porovnat je může být úsměvné :)

Projekty posledního roku (2020):

 

 

Projekty posledního roku (2020)

Portfolio pro univerzitní nábor a modely z prvního ročníku pro srovnání (2017)

A konečně, pokud jste se dočetli až sem, chtěla jsem využít tuto mou malou platformu ke sdílení pár důležitých odkazů – v této chvíli je více než jindy nezbytné ukázat naši solidaritu a spojit se proti stále šokujícím, ale velmi skutečným problémům rasismu. I když máte pocit, že konkrétní problém se přímo ČR netýká, rasismus v různých podobách viditelně existuje jak u nás, tak i v USA, ve Velké Británii a každé jiné zemi na naší planetě - a existuje již příliš dlouho. Každý z nás by se proti rasismu měl postavit, jakkoliv to jde – a ne, nejde tady o politiku, jde o lidská práva a jejich blatantní porušování. Nejlepším způsobem, jak v tom začít, je snažit se v tématu vzdělat. Netflix v současné době streamuje tento dokument zdarma: https://www.youtube.com/watch?v=krfcq5pF8u8
Po jeho zhlédnutí mě až zamrazilo z toho, kolik je toho v učebnicích dějepisu vynecháváno. Stále nedokážu pochopit, proč musím mít v paměti vyryty názvy mezopotámských řek Eufrat a Tigris, o kterých znovu uslyším maximálně tak v AZ Kvízu, ale během celého mého středoškolského vzdělávání, jak v Čechách, tak i ve Velké Británii, mě nikdo nenaučil jedinou věc o Black History, tématu, které je klíčové k pochopení tak velké části aktuálního dění a které osvětluje mnohé problémy a zločiny proti lidskosti, které se dodnes dějí všude na světě.

Můžete se také podívat na možnosti podpory https://blacklivesmatters.carrd.co/ , podepsat petice nebo se účastnit protestů a diskuse: https://www.vogue.cz/clanek/society/tym-vogue/spravedlnost-pro- george-floyda-jak-muzete-pomoci-at-uz-jste-kdokoli

Zpět na hlavní stránku