1. července 2013 Stanislav Mach

Síla myšlenky

Byla to poslední zkouška, kterou jsem musel letos složit. V poslední době na to nebyl čas, ale chtěl jsem se zase vrátit ke sledování přednášek od Tedu.

První, na kterou jsem teď narazil, byla přednáška od Jacoba Barnetta zvaná Forget What You Know (Zapomeň všechno, co víš), která je dostupná například na youtube https://www.youtube.com/watch?v=Uq-FOOQ1TpE. Jacob zde tvrdí, že klíčem k úspěchu není vlastní studium, ale přístup k řešení problému z vlastní perspektivy a kreativním způsobem. Všechno je relativní, ale moje představa odpočinku rozhodně nezahrnuje, že bych vzápětí zjistil zbytečnost vynaloženého úsilí. Jacob mi ale efektivně zasel brouka do hlavy, a přesto, že šlo o názor poněkud kontroverzní, bylo potřeba se s ním vyrovnat - tedy buď ho odmítnout, anebo přijmout.

K tomu je potřeba se nejdřív zamyslet. Jacob vypráví svoji teorii na základě příběhů Isaaca Newtona a Alberta Einsteina. V obou případech byli tito vědci nuceni opustit prošlapanou pěšinku školního vzdělávání a bádat na vlastní pěst. Podobně i my, budeme jednou nuceni skončit studium na škole či univerzitě a použít získané znalosti k posunutí naší civilizace o krůček dál a ke vzdělávání dalších generací (a pouze doufat, že naši studenti budou o předávaných poznatcích přemýšlet, namísto slepého přijímání).

Přes všechno, co jsem právě vyslovil ohledně kritického myšlení a innovativního přístupu, není potřeba propadat v zoufalství, pokud si zrovna nepřipadáte jako Albert Einstein. Jednu věc totiž Jacob úplně nezmínil - konkrétně, že dnešní civilizace funguje jako jeden velký tým a pro jeho plynulé fungování je potřeba podle Belbinovy teorie přítomnost několika různých rolí. Jak Newton, tak Einstein jsou podle Belbina chrliči - kreativní lidé, kteří přichází s neobyvklými nápady. Dobrá zpráva je, že od prvotní myšlenky k dokončení projektu je dlouhá cesta, a tudíž i lidé s jinými schopnostmi dostanou šanci uplatnit se. Je tu ale i zpráva špatná, a to, že ve většině případů se nakonec proslaví jenom chrliči.

Nicméně, Jacobovi se zde podařilo poukázat na jednu důležitou věc - že je mnohem snažší vědění přijímat než ho vytvářet, a tudíž máme tendenci se vzdělávat tak dlouho, jak jen to jde. Tady se dostáváme k jádru problému - neboť učení je efektivní, pouze pokud obsahuje (1) pasivní část - kdy se člověk učí od ostatních, ale zároveň i (2) aktivní část - kdy namáhá vlastní mozkové závity. Pro představu uvedu příklad z matematického prostředí, ale domnívám se, že myšlenku lze zobecnit pro většinu studijních oborů a zaměření. Pokud by chyběla pasivní část a člověk by měl vymyslet všechnu matematiku sám, většina z nás by se pravděpodobně nedostala přes zlomky. V případě, že naopak chybí aktivní část, student jen zřídka vyřeší obměnené příklady, o vlastním výzkumu a potenciální možnosti proslavit se už vůbec nemluvě.

Defacto se snažím říct, že bychom měli více kombinovat dvě výše zmíněné fáze učení - ať už jsou to cvičení před příští hodinou matematiky, přemýšlení o filozofii při čekání na autobus nebo použití fyzikálních zákonů v reálném životě. Naše životní vyhlídky jsou naproti tomu jedna dlouhá fáze vzdělávání (s malým podílem praxe) a jedna dlouhá fáze praxe (s malým podílem vzdělávání). Jsem toho názoru, že (západní) anglo-americký vzdělávací systém v tomto smyslu aktivně vede studenty k vytváření vlastních názorů, což přináší výsledky především v humanitních oborech. Na druhou stranu náš (východo) evropský klade důraz na obsáhlé znalosti a porozumění v přírodních vědách. Teď jde o to, z každého vybrat to lepší.

Abych to shrnul, studium má určitě smysl, protože nám dává možnost navázat na výsledky našich předchůdců, ale je nutné o jejich poznatcích přemýšlet, zpochybňovat, vylepšovat a aplikovat (nad rámec, který škola vyžaduje). A kdo ví, možná pak někdo z nás bude příští Albert Einstein.


 

 

 

Všechny blogy

1. července 2016

Jak se studuje matematika

Zabalit všechny věci ani netrvalo nijak dlouho. A bylo hotovo. Ale poslední čtyři roky naskládané...

Více
2. března 2016

Co teď

Druhý trimestr závěrečného roku se pomalu ale rychle blíží ke konci, a já se nestačím divit,...

Více
9. listopadu 2015

Poslední kolo

Letošní předměty patří mezi ty nejpokročilejší a nejnáročnější z celého studia, a obvykle se...

Více
29. června 2015

Divide et impera

V letním trimestru (od dubna do června) už nejsou přednášky ani cvičení, jen na konci zkoušky....

Více
28. února 2015

Jak se dělá věda

S koncem druhého trimestru se venku objevují první náznaky přicházejícího jara, což je z pohledu...

Více
14. listopadu 2014

Jak jsem si pořídil blatníky

Po letních prázdninách a téměř dvouměsíční akademické stáži přišel...

Více
1. července 2014

Poločas

Zrovna jsem přemýšlel o teorii Markovových řetězců, když se z vedlejší místnosti ozvalo hlasité...

Více
3. března 2014

Příručka správného matematika

Zatímco se jižní Anglií prohánějí bouře jedna za druhou, v místním...

Více
17. listopadu 2013

Kenilworth, aneb u Shakespeara

Kvůli omezeným prostorám v kolejích na kampusu si většina studentů...

Více
1. července 2013

Síla myšlenky

Byla to poslední zkouška, kterou jsem musel letos složit. V poslední době na to nebyl čas,...

Více
1. března 2013

Mezisoučet

Po vyřešení všech (ne)matematických problémů z prvního trimestru měl být ten druhý doslova...

Více
19. listopadu 2012

Problem-solving na vlastní kůži

Nejspíš nebudu ani první ani poslední, kdo se v prvních dnech...

Více
Zpět na hlavní stránku