Naši absolventi| Šimon Podhajský| Na výletě s křesťany
19. listopadu 2012 Šimon Podhajský

Na výletě s křesťany

Můj třetí semestr rychle spěje ke konci a dostává se do své nejnáročnější části; budu proto poněkud stručnější než obvykle.

(Dychtíte-li po delších textech o mně či z mého pera, mohu vás odkázat na rozhovor se mnou pro The Student Times a na svůj první článek o amerických volbách a datové vědě na mém blogu při iHNed.cz.)

Pro tento semestr se mi podařilo namíchat velmi zajímavou kombinaci předmětů, které téměř všechny sdílejí jediné hlavní téma: agency, neboli jednání. Introduction to Psychology jej nahlodává z jedné strany; dva předměty z katedry informatiky, Artificial Intelligence a Computational Vision & Biological Perception, zase z druhé. (Jelikož jsou oba předměty zároveň graduate seminars, dávají mi docela zabrat.) Probability Theory je statistická teorie důležitá pro rozhodování obecně; koncepty z tohoto předmětu se volně objevují ve všech třech předcházejících.

Černá ovce mého rozvrhu je U.S. Gay & Lesbian History. Je to fascinující předmět, který se stěží dá zvládnout za jeden semestr. Je jen málo složitějších věcí než historie sexuality; snad proto je tak zajímavá.

--

Jeden z neakademických plánů pro toto pololetí byl nezůstat přes podzimní prázdniny v New Havenu. (To se mi loni povedlo rovnou dvakrát - elegantně jsem dostal chřipku na začátek obou prázdninových termínů. Nikdy víc.) Když se mi naskytla příležitost odjet na tři dny do podzimních krás New Hampshire, neváhal jsem ani na vteřinu.

Háček? Výlet pořádala velmi křesťanská organizace Yale Students for Christ. A já jsem velmi přesvědčený ateista.

Na druhou stranu, proto mě také pozvali. S YSC se kamarádím už delší dobu; u jejich stolku s apologetickou literaturou se zastavuji pravidelně a už minulý semestr jsem s jedním “hlavounem” zašel na čaj a jahody. Mou motivací je porozumět, proč a čemu věří a jak to ovlivňuje jejich životy. Takže když jsem se u jejich stolku zastavil na začátku října pro další apologetickou várku, Lara nabídla, že další otázky můžu klást o prázdninách, kdy na to všichni budeme mít víc času. Se vzpomínkou na popis Radčiných jarních prázdnin u Amišů jsem ji vzal za slovo.

Bylo to moc dobré rozhodnutí. Za program zodpovídala organizace Lifelines, subsidiárka Campus Crusade for Christ, která kombinuje zážitky v divočině s prohlubováním spirituality. Co si pod tím představit? V praxi to vypadalo tak, že jsme se během programu (túra, horolezení a různé hry/cvičení) občas zastavili a ptali se na hluboké otázky o důvěře, vztazích a kráse. To začalo obecně (“Co vám zabraňuje vidět ve světě krásu?”) a skončilo spirituálně (“Co vám krása, kterou vnímáte, říká o Bohu?”). Vnímaná krása mi o Bohu neříká nic; proto jsem u posledních otázek raději naslouchal, abych se měl později na co ptát. A mezitím jsem si užíval přírodu, která byla - odpusťte mi hloupý vtípek - fakt boží.

Křesťané na výletě byli sympatičtí a extrémně milí; pár z nich zůstalo vzhůru do třetí ranní, aby zodpověděli mé všetečné otázky: jak budují svůj vztah s Ježíšem, co to vlastně znamená, proč z Bible odvozují ty a ty morální zákony a ne jiné, apod. Za zmínku stojí, že tato diskuze byla asi nejexplicitnější náboženská věc, která se na výletě odehrála - jediné společné modlení se odehrávalo před jídlem, a to navíc ne před každým.

Výlet s křesťany byl zábavný; klidně bych jel znovu. Pro bezprostřední budoucnost to vypadá, že s YSC minimálně zůstaneme u čaje a jahod - nějaké otázky mi přece jenom pořád ještě zbyly.

(Všechny fotky vytaženy z veřejného alba Nancy Jiang.)

--

Jelikož výlet skončil v pátek a v sobotu začínala v New Jersey mikrofinanční konference Lend for America, využil jsem mezičase k návštěvě Marka - což se mi vůbec stává častěji a častěji. (Díky, Marku!) Mikrofinanční konference samotná byla zajímavá nejen obsahem, ale i obsazením; je fascinující, jak odlišné studentské organizace přistupují k témuž problému.

Z konference jsme se vrátili tak akorát, než hurikán Sandy zatnul tipec pobřežní vlakové dopravě z New Yorku do New Havenu. Sandy pobřeží značně pocuchala; Yale dokonce poprvé po 34 letech zrušil na dva dny výuku a ustanovil zákaz vycházení. Studentům částečně i proto nic nehrozilo; wifi nevypadla ani na moment. To ostatně nebylo tak překvapivé. To, do jaké míry je má škola svým vlastním světem, elegantně vystihuje jednoduchá skutečnost: Yale totiž vlastní elektrárnu.

Všechny články

28. června 2015

Rekapitulace nanečisto se Sarou Bareille...

Předposlední květnový víkend jsem se oblékl do černého hábit...

Více
21. listopadu 2014

Fotbal, efektivní altruismus a spousta p...

Je týden před tradičním derby Harvard-Yale. Yale v tomto mači...

Více
8. července 2014

Psaním napříč kontinenty

Mé letošní léto se velmi podobá tomu loňskému, až na jednu věc: jeho konec strávím na jihu...

Více
15. dubna 2014

Zpět v New Havenu

Po podzimní přestávce jsem se vrátil do školy pln energie. Nabral jsem si obtížnou kognitivně-vědní...

Více
16. listopadu 2013

Podzimní Praha

Na konci jarního semestru začalo být jasné, že si potřebuji odpočinout, vyjasnit priority a...

Více
2. července 2013

Letní programování v New Havenu

Jedna z posledních věcí, které jsem v průběhu jarního semestru...

Více
1. dubna 2013

Sedm rychlých střihů (listopad 2012 -- březen...

Od posledního zápisu se stala řada věcí. Tentokrát tedy zkusím...

Více
19. listopadu 2012

Na výletě s křesťany

Můj třetí semestr rychle spěje ke konci a dostává se do své nejnáročnější části; budu proto...

Více
29. června 2012

Yale nikdy nekončí

Jarní semestr úspěšně skončil na začátku května, ale moje léto je stejně Yalu plné. Má letní...

Více
17. března 2012

Platón, potom programování?

Studium „Liberal Arts and Sciences“ znamená, že ve výběru předmětů...

Více
1. prosince 2011

Zasévání jilmových semínek

Nebudu vám široce popisovat to, co je jasné: studium na Yale...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.