Od loňského října se toho u nás na univerzitě událo nepřeberně. Před vánoci byl docela chaos, všichni odevzdávali své poslední eseje a úkoly a pomalu si balili kufry na vánoční prázdniny. Knihovna praskala ve švech, internetové spojení krachovalo.

Ale přece jen i přes všechen ten vnitřní stres panovalo v okolí klidné očekávání a těšení se na vánoční svátky. Já měla přílet domů jen tak tak. Opravdu, jak se říká, za minutu dvanáct. Moje letadlo odlétalo v 13.00 hod. a čtyři hodiny nato zavřeli Manchesterské letiště. Sněhová situace v Anglii byla letos katastrofální. Nikdo nebyl na takovou masu sněhu připraven a systém kolaboval.

Vánoční prázdniny byly více než geniální. Odpočinula jsem si, byla s přáteli a známými a pojídala cukroví k prasknutí. A moje předsevzetí na nový rok? Složit úspěšně červnové zkoušky, najít práci, být tu pro své přátele, neztratit svoje pracovní nasazení a cítit se fajn.  

Přiletěla jsem zpět do Anglie v neděli a v pondělí už jsem v 9.00 hod. ráno seděla v lavici na přednášce. Musím říct, že už první dny se mi zase maličko stýskalo, ale jakmile přiletěli všichni známí a přátelé odtud, zas bylo dobře. Až tedy na to, že jsem opět onemocněla. Neustálý déšť. Moje tělo opět podlehlo. Tentokrát to nebyla jen chřipka, ale celkem slušná angína. Držela jsem nechtěnou dietu a sotva promluvila. Doktorka se mě zeptala, zda bych chtěla svůj problém raději napsat na papír, že by to pro mě bylo mnohem jednodušší.

První týden proležený v posteli. Tak jsem si tak říkala, že ten druhý semestr  opravdu „pěkně“ začíná. Po týdnu jsem byla zotavena natolik, že jsem zase mohla začít docházet do studia a tančit a tančit.

No, zatím se daří. Dopisuji prozatím nejdelší esej (2 000 slov), ale mám toho ještě hodně před sebou. Prázdniny jsou daleko, tak do práce!  A jen tak dál!

Brzo zase napočtenou!