Vzpomínám, kdy to bylo naposledy, co jsem psala poslední příspěvek. Byl to říjen, měsíc víceméně plný očekávání a příprav na druhý, nadějně úspěšný rok na Univerzitě. Měla jsem pocit, že první ročník byl ten nejvíce zaneprázdněný rok v mém životě, ale to jsem se mýlila. Strašili nás a povedlo se jim to.

Druhý ročník má být totiž údajně ten nejtěžší. Naštěstí učební nátlak netrval dlouho, protože jsem si včas zorganizovala čas, termíny odevzdání práce a vůbec jsem si na nový režim poměrně rychle zvykla. Ve škole dostáváme 2x více psané práce než loni, já mám více hodin v rozvrhu a hlavně fyzické vypětí na hodinách tance. A protože vždycky reaguji na slovo výzva, zapsala jsem se do místní posilovny, kam chodím 4x týdně. Mám osobního trenéra, který dohlíží i na to, abych se správně stravovala apod. A aby fyzického vypětí nebylo málo, navštěvuji kurz capoeiry (Kapuera). Capoeira představuje unikátní kombinaci akrobacie, tance a bojového umění s osobitou filozofií. Workshopy vede jeden významný capoerista, který sice pochází z Portugalska, ale jeho otec, Brazilec, mu předal spoustu skvělých zkušeností, jak capoeiru učit. Definitivně se touto božskou aktivitou chci zabývat i v budoucnu. Zde můžete nahlédnout, jak takový souboj vypadá: http://www.youtube.com/watch?v=Z8xxgFpK-NM

Říkala jsem si, že bych ráda své taneční znalosti předala dál. To už se mi jednou podařilo v Písku, kde jsem si připravila workshop moderního tance pro tamější děti (9 – 13 let) a mladistvé (15 – 19 let). Workshop se povedl, dokonce jsem dostala nabídku práce do budoucna. Ráda bych tuto výzvu posunula do dalšího „levelu“ a to tady, v Anglii. Spojila jsem tanec s dobrovolnictvím a povinnou součástí jednoho modulu, který se jmenuje dancing communities. Budu pracovat s postiženými mladistvými lidmi od 13 do 25 let. Dohromady si musím připravit 5 workshopů, které by na sebe měly navazovat a vyvíjet se. Uvidíme, jak se mi povede. Každopádně je to pro mě veliká výzva!

Být fyzicky vyčerpaná mi paradoxně dobíjí energii. Tento rok jsem si navíc pořídila kolo, které pro mě bylo nezbytnou součástí. Chodila jsem několikrát denně do studia dobrých 35 minut, kdežto na kole jsem tam za pár minut. Veliká pomoc! No zkrátka není nic lepšího než být celý den v zápřahu a v 11 večer padnou do peří a užít si kvalitní spánek, který poslední dobou velmi oceňuji.

Španělština mě baví čím dál víc. Na univerzitě máme spoustu nových studentů – rodilých mluvčí, se kterými máme možnost 2x týdně komunikovat. Snažím se být na každém sezení, protože je to na hodinách španělštiny velice znát. A navíc jsou to moji přátelé!

I když jsem denně dost zaneprázdněná, nikdy nepřijdu nikam pozdě. Organizace mě letos víceméně zachránila od spěchu a stresu. Navíc mě pohání radost, že se mi vdává sestra a brzy budu teta. Ta nejlepší na světě!

Mějte se všichni báječně a brzy zase napočtenou!