Po třech měsících na univerzitě mě čekaly vánoční prázdniny. Doba, kdy si člověk může v klidu zhodnotit předchozí období, užít si chvíli volna, načerpat novou energii a připravit se na důležité lednové zkoušky. Mně se podařilo splnit snad jen první jmenované.

Po návratu do Exeteru mě tak čekal docela náročný víkend. Následující týden jsem psal dvě dvouhodinové zkoušky a víkend poté esej s minimem 2 500 slov tvořící 70 % z celkové známky. Nutno říci, že takhle dlouhou esej jsem ještě v životě nepsal ani v češtině. Možná z toho důvodu mě i mile překvapil „áčkový“ výsledek.

Po zkouškách nastalo docela zajímavé období. S novým trimestrem nám začaly nové předměty a měli jsme i více volna. Toho jsem hned využil a začal jsem trávit trochu více času v kuchyni, objevováním nových receptů, a na cestách, objevováním dosud neprozkoumaných částí města a dech beroucího okolí. Začátkem března jsem se společně s přítelkyní dokonce vydal k patnáct kilometrů vzdálenému pobřeží s nádhernými červenými útesy. Ten nejkrásnější objev nás ale čekal v samotném Exeteru. Zjistili jsme, že podél řeky Exe je uměle vytvořen kanál a cestička, která vede k malebnému nábřeží se spoustou kavárniček a obchůdků. Celá trasa je navíc perfektně upravena a taková odpolední procházka za slunečného dne (kterých tu bylo až na leden a únor většina) a zpěvu racků je opravdu kouzelná.

Vzpomínám si, jak se mě ještě před Vánoci jeden můj kamarád zeptal na život v Anglii. Já mu odpověděl, že pro studium na vysoké škole je jako stvořená, ale že život si tu neumím dost dobře představit. Před týdnem jsem si položil stejnou otázku a musím přiznat, že se trochu bojím odpovědi. Možná, že ihned po dokončení bakalářského studia bych měl co nejrychleji odejít, protože už teď vím, že se mi Exeter začíná pomalu ale jistě dostávat pod kůži. Věci co mi vadily na začátku (anglická kuchyně, nečajový národ, ta jejich kuchyně, už jsem zmínil anglickou kuchyni?) už neřeším. Naopak si začínám všímat věcí, které jsou přeci jen důležitější. Za celou tu dobu co jsem tady se mi ještě neprojevil ani náznak alergie, která mě v Česku trápila pravidelně. Krásná příroda totiž není jediná přednost Devonu (oblast kolem Exeteru tvořena také dvěma národními parky). Za celou dobu co jsem tady jsem nepocítil vůbec žádný stres. Nikdo nikam nespěchá a lidé jsou milí (i na poště).

Studium na University of Exeter tak mohu s čistým svědomím vřele doporučit. Nejlepší ale bude, když si přijedete vše vyzkoušet na vlastní kůži, rád vás provedu. A slovo závěrem? Opravdu tady prožívám „the time of my life“.