Naši absolventi| Michal Vinárek| Sága v Glasgow: 4 roky, kousek papíru, kupodivu...
2. srpna 2018 Michal Vinárek

Sága v Glasgow: 4 roky, kousek papíru, kupodivu klidný řidič nočního autobusu a objev Kofoly

A je tu konec. 4 roky proletěly okolo – a jediné, co zbylo, je jen kousek papíru s titulkem “Scientiae Baccalaureum”, podle kterého jsem, opravdu, úspěšně ukončil studium na University of Glasgow.

Stále si živě pamatuji to, jak jsem poprvé do Glasgow přijížděl. Autobusem jsem cestoval z Prahy přes Londýn. Cesta mi trvala lehce přes den. Poněkud nedospalý a hladový jsem nastupoval do linkového autobusu, kde jsem měl první rozhovor s místním Skotem. Jelikož byla moje mysl zaneprázdněna tím, že jsem opravdu právě v Glasgow, a že tady opravdu budu další 4 roky, mé ospalé hlavě nezbývala mentální kapacita na rozkódování těžkého skotského akcentu řidiče. Naštěstí se mi podařilo po několika dlouhých momentech koupit lístek a úspěšně dorazit na koleje Murano Street. Tam jsem byl překvapen ochotou a nápomocností zaměstnanců i během nočních hodin. A když jsem za pár minut ulehl vyčerpaný do postele, nemohl jsem nepřemýšlet nad tím, co mne všechno vlastně čeká. Noví lidé, odlišná kultura, nejistota ohledně rozhodnutí studovat v Glasgow … ani vyčerpaná mysl si nechtěla od těchto myšlenek na chvilku odpočinout.

Když se na všechny pochybnosti a nejistoty dívám zpětně, sám si nedokážu odůvodnit to, proč jsem je vlastně měl. Jen během prvního roku jsem potkal několik Čechů a Slováků, a postupně jsem se začleňoval do „mírnější“ části univerzitního života; přecejenom, na univerzitě je tolik věcí, které by se daly dělat, a tak je na každém, aby si z ní odnesl to, co mu nejvíce osobně sedí – pro každého je tu něco. Od druhého roku jsem se začal více angažovat ve studentských spolcích, což mi vydrželo i přes těžší třetí a čtvrtý rok studia. Ze spolků si toho člověk může odnést dost – student není správným studentem, dokud není součástí spolku. Nejen, že potká spousty podobně smýšlejících lidí, ale zároveň má šanci objevit skryté vlastnosti, o kterých doposud netušil, že jimi disponuje. Osobně jsem si nikdy nepředstavoval situaci, kdy osud jednoho ze spolků bude záviset na mém rozhodnutí – a vida, přesně to se stalo na konci třetího roku, kdy jsem znovuobnovil Entrepreneurship Society. Také jsem si nikdy nebyl jistý, jestli vůbec dokážu pracovat ve velkém týmu – a opět mi spolky, tentokráte Adam Smith Economics Society, následně Consulting Society ukázaly, že to opravdu dokážu. A zkušenosti z každého spolku mi pokaždé o trochu změnily pohled na univerzitu, na studentský život a rovněž na to, co vlastně studenti chtějí.

Rád přemýšlím i nad tím, jak jsem každý rok měnil své bydliště v Glasgow a co mi každé z nich přineslo. Ano, je pravda, že každoroční stěhování je plné stresu, ale na druhou stranu dovolí člověku zjistit, jak to funguje v jiných částech města. Nadto může poznat něco více, než jen univerzitu. První rok na studentských kolejích vypadal relativně ideálně, stačila dvacetiminutová procházka a člověk byl na univerzitě. Teprve v druhém roce, sice s bytem jen kousek od kolejí, jsem začal objevovat krásy říčky Kelvin a jejího okolí, protože se mi najednou změnila cesta na univerzitu; a konečně jsem začal poznávat parky v Glasgow, především Kelvingrove, a botanické zahrady pár minut chůze podél říčky Kelvin. Třetí rok představoval velkou změnu, protože jsem se ocitl na jihu Glasgow, ve čtvrti Govanhill. Univerzita byla stále relativně blízko (jen přes hodinu a půl pěšky!), ale většinou jsem musel jezdit autobusem. Několikrát jsem cestu absolvoval pěšky, a i během nich jsem poznal další části Glasgow, které bych jen tak neviděl. Zároveň jsem objevil, k mému velkému překvapení, že v Govanhillu žije poměrně dost Čechů a Slováků – a pokud si chce člověk v Glasgow koupit Kofolu, nejlepším místem je Allison Street, která byla čistou náhodou pár minut pěšky od bytu. Kdybych žil jen v západní části města v okolí univerzity (West End), nikdy bych neobjevil, kde se dá v Glasgow pořídit Kofola! Na druhou stranu mi bylo čím dál tím jasnější, jak velkou roli hraje studentský život na univerzitě, a o kolik jsem přicházel tím, že jsem žil relativně daleko. Na čtvrtý rok se mi podařilo dostat se do bytu na Highburgh road. Poprvé jsem nemohl uvěřit svým očím, že takhle pěkný dům v okolí univerzity existuje. Byl jsem o to více překvapen, že byl postaven už kolem roku 1885! Navíc byl jen pár minut od univerzity, takže nebylo o čem přemýšlet.

Teď jsem stále ve stejném bytě, a pravděpodobně ještě nějakou dobu budu. Podařilo se mi získat graduate pozici ve Skyscanner (vyhledávání letenek), a to v jejich kancelářích v centru Glasgow. Podle všeho to vypadá, že po čtyřech letech studia mi Glasgow poněkud přirostlo k srdci – velmi se mi zamlouvá přívětivost místních obyvatel. Když se vrátím k mému prvnímu dni v Glasgow, stále si vybavuji onu první interakci s řidičem autobusu. I přesto, že musel být frustrovaný tím, jak můj nevyspalý a přetížený mozek odmítal pochopit konverzaci v angličtině, tak nebyl nijak agresivní. Naopak, ochotně mi pomohl, a dokonce mi řekl, kde mám vystoupit, abych se dostal na studentské koleje. Říká se, že prvních pár sekund interakce s novým člověkem rozhodne o tom, jaký vztah mezi vámi bude; a Glasgow jako město prvních pár dní zvládlo na jedničku. Postupně mne po 4 roky utvrzovalo v tom, že první pozitivní interakce nebyly jen čistou náhodou. Osobně doufám, že v tom bude i nadále pokračovat.

Před 6 lety bych si nedokázal představit, že nyní budu mít vystudovanou University of Glasgow, budu žít v domě z roku 1885, a že plánuji v Glasgow několik let zůstat. Stejně jako tehdy, teď netuším, co budoucnost přinese, ale stále se těším na to, jak bude několik dalších let vypadat, a co mne vlastně čeká.

Všechny blogy

2. srpna 2018

Sága v Glasgow: 4 roky, kousek papíru, kupodivu...

A je tu konec. 4 roky proletěly okolo – a jediné, co zbylo, je...

Více
26. února 2018

Pít či nepít, to je oč tu běží

Ve Skotsku se během druhého semestru stala obrovská tragická...

Více
4. prosince 2017

Vše ohledně bytu, stolu, internetu, běhání,...

Opět v Glasgow, tentokrát čtvrtým, a pravděpodobně posledním...

Více
3. července 2017

Švédský stůl myšlenek

Třetí rok je za mnou, a opět se divím, jak rychle vlastně čas na univerzitě ubíhá. Pořád mám...

Více
3. února 2017

Skrytá zákoutí týmové práce

Týmový projekt. Fráze, která spoustě studentů způsobí návaly...

Více
12. prosince 2016

Vrcholek

Třetí rok. Třetí rok univerzity. Vícero opakování jen přidává na hrůze onoho tvrzení, nebylo...

Více
1. července 2016

Pošta, internet a lidstvo?

Postcrossing a RedditGifts. O co se jedná, a proč začínám článek...

Více
7. března 2016

Káva, nejlepší přítel člověka

Představte si profesi, kde je člověk pod neustálým tlakem a potřebuje...

Více
17. listopadu 2015

Zima a déšť – opět Glasgow

S novým akademickým rokem se toho mnoho nezměnilo – složení přednáškových...

Více
30. června 2015

Nervózní studenti a zkouškové období

Opětovná nervozita, ovšem nyní o něco menší – v tomto duchu se...

Více
1. března 2015

Jak se na Uni odreagovat

“To je již konec února?” pomyslel jsem si při pohledu na kalendář. Je nejen konec února, ale...

Více
18. listopadu 2014

Vyplatí se to?

Studium na univerzitě v zahraničí – tato myšlenka mi od jara brouzdala myslí a neustále nabírala...

Více
Zpět na hlavní stránku