Naši absolventi| Michaela Zemachová| Takže Vy chcete studovat ve Skotsku?
16. července 2020 Michaela Zemachová

Takže Vy chcete studovat ve Skotsku?

Rozhodli jste se, že chcete studovat ve Skotsku? Skvělá volba! Naše národní zvíře je jednorožec, máme zde více ovcí než lidí (ano, opravdu). V roce 2015 and 2016 jsme byli nejlepším státem v Evropě pro LGBTQ+ práva. Když zde studujete, máte přístup k menstruačním produktům zdarma, a nevolíme tu konzervativce.

Když jsem poprvé navštívila Skotsko v dubnu 2016, pamatuji si, jak unešená jsem byla, a po čtyřech dnech strávených v Edinburghu jsem se rozhodla, že tady chci žít. Byla jsem tehdy v posledních ročníku na Open Gate a popravdě jsem se nemohla dočkat až se z Česka přestěhuji. Měla jsem tehdy velice negativní pohled na všechno české—naši politiku, naši společnost, a nepřála jsem si nic jiného, než Česko opustit a žít v zemi, která by byla bližší mým názorům, postojům a prioritám. Skotsko se zdálo být perfektní volbou.

Dodneška si pamatuji své první dojmy z Edinburghu a jak jsem nechtěla odletět domů. Když nad tím přemýšlím dnes, byly to tři věci, které mě nadchly nejvíce při mé první návštěvě. Zaprvé to byl počet a velikost parků, které jsem objevila. Mezi Meadows, Brunsfield Links, Holyroodským parkem a Princes Street Gardens jsem nikdy nebyla dál než deset minut od kousku přírody, a to přímo v centru města. Zadruhé jsem se zamilovala do místní architektury. Malé uličky Starého Města a celé ulice v podzemí pohřebené pod městem, obrovský hrad stojící na vyhasnuté sopce a majestátní budovy v georgiánském stylu ve mně vyvolaly myšlenky toho, co se zde asi všechno událo a kolik historie tato místa nesou. Nakonec to byla pestrost místních obyvatel, která mě do Edinburghu lákala. Je sice pravda, že v porovnání s ostatními velkými městy jak ve světě tak v Británii, není Edinburgh zrovna známý svou různorodostí, ale pro někoho z menšího města na severu Čech to bylo nejvíce diverzity, co jsem kdy viděla. Na ulici jsem potkala lidi všech ras a etnických původů, mluvící všemi možnými jazyky, ženy nosící hidžáby a stejnopohlavní páry držící se za ruce a řekla jsem si, že toto je místo pro mě.

Za pár měsíců budu slavit čtyřleté výročí žití ve Skotsku a má láska k Edinburghu se nezměnila. Edinburgh nyní považuji za svůj domov, dokončila jsem zde univerzitu a na konci měsíce začínám pracovat pro edinburský městský úřad. Co jsem si ovšem uvědomila za tyto necelé čtyři roky je, že žádná země není perfektní bez ohledu na to, jak moc si ji chcete idealizovat. Poté, co jsem postupně začala opouštět studentskou bublinu a navštěvovat jiné části Edinburghu, jsem rychle zjistila, že přestože já mám přístup ke spoustě parků a u toho si ještě můžu vybrat, ve které z pěti blízkých kaváren si koupím svou ledovou kávu, mnoho lidí tyto možnosti nemá. V Edinburghu je spousta čtvrtí, které jsou zanedbané a nemají přístup k parkům, kavárnám nebo ani jednoduchým lavičkám, aby si jejich obyvatele mohli užít těch pár slunečných dní, co ve Skotsku máme. Navíc, nejchudší edinburské čtvrti jsou domovem především imigrantských rodin, rasových a etnických menšin mimo skotské chudé a pracující třídy. Dozvěděla jsem se taky, že historické budovy, které tak ráda obdivuji schovávají mnohdy ošklivou pravdu historie. V 19. století byl Edinburgh krátce epicentrem černošského aktivismu, kdy zde mnoho významných oponentů otroctví jako Ida B. Wells Barnett nebo Frederick Douglass žilo a přednášelo. Tito aktivisté však přednášeli ve městě, které bylo z velké části postaveno na bohatství získané z transatlantického obchodu s otroky. Mnoho významných postav Skotského osvícení vlastnilo otroky v amerických koloniích a tito lidé jsou dodnes oslavováni po celém Skotsku. Jeden z mnoha případů byl politik Henry Dundas, který prodloužil zrušení obchodu s otroky o 15 let, a jehož obrovská socha dodnes stojí na jednom z edinburských náměstí. Nakonec jsem si uvědomila, že Edinburgh má ještě co dělat, aby se jeho diverzita potkala s tou samou úrovní akceptace a rovnoprávnosti. Jako student sociální práce jsem na vlastní kůži zažila obrovskou mezeru ve službách a organizacích určených na pomoc rasovým a etnickým menšinám, a ještě méně služeb, které by tuto pomoc poskytovaly v jiných jazycích než angličtině. Viděla jsem obrovský počet zločinů z nenávisti vůči imigrantům, lidem z rasových menšin nebo LGBTQ+ lidem. Slyšela jsem zkušenosti studentů, kteří zažívají každodenní rasismus a mnohdy i rasové útoky na univerzitě, která se pyšní svou mezinárodní studentskou populací. Dodnes si také pamatuji na jednu Skotku, která zničehonic začala být agresivní na autobusové zastávce. Nelíbilo se jí totiž, že v Edinburghu žije tolik Poláků, a když po mě chtěla, abych ji utvrdila v jejích xenofobních názorech, já se bála promluvit, kdyby svou nenávist náhodou namířila na mě kvůli mému slovanskému přízvuku. 

Upřímně si myslím, že Skotsko je skvělá země s relativně progresivní vládou, kde spousta lidí je velice přátelská a tolerantní a jsem ráda, že žiji právě tady. Také ale vím, že dokud nezačnu mluvit, neřeknu lidem své (velice české) jméno nebo nesdělím části své identity, ten fakt, že jsem běloch a moje vizáž není viditelně LGBTQ+ znamená, že mám jistá privilegia, která mě ochraňují před negativními zkušenostmi. Někteří lidé však tato privilegia nemají a diskriminace je pro ně bohužel na každodenním pořádku. Tímto článkem Vás vůbec nechci odradit od studia ve Skotsku, pouze jsem chtěla podotknout, že vše není, jak se na první pohled zdá a všechny státy mají své problémy. Já jsem si sundala své růžové brýle, skrz které jsem Edinburgh viděla tehdy při mé první návštěvě a naučila jsem se oceňovat všechno, co je na tomto městě a této zemi skvělé a simultánně nepopírat a soustředit se na věci, na kterých ještě musíme zapracovat.  Tato léta prožitá ve Skotsku mi také pomohla vážit si Česka o něco víc, jako země, která není dokonalá, ale kde jsem vyrostla, která mi mnoho dala a jako místa, kam se budu vždycky ráda vracet.

Informace v tomto článku ohledně otroctví jsem čerpala z @minoricity na Instagramu a na jejich webu. Pro zkušenosti s rasismem studentů na University of Edinburgh, sledujte Edi BAMEfess na Facebooku.

 

 

Všechny články

16. července 2020

Takže Vy chcete studovat ve Skotsku?

Rozhodli jste se, že chcete studovat ve Skotsku? Skvělá volba!...

Více
28. února 2020

Jak jsem poznala Skotsko skrze hrady a z...

Vůbec netuším, jak se to stalo, ale je to víc jak čtyři roky,...

Více
3. prosince 2019

Začátek konce

Tak je to tady, čtvrtý a poslední rok univerzity.

Více
25. června 2019

Poznatky z praxe

Už tu máme skoro konec června, semestr je definitivně u konce a nyní to budou téměr dva týdny,...

Více
28. února 2019

Přitvrzuje.

V Edinburghu nám konečně začíná jaro, což by obvykle znamenalo, že své dny budu trávit v nejbližším...

Více
13. listopadu 2018

Obávaný třetí ročník

Už od prvního ročníku na univerzitě mě všichni varovali, abych si užívala studentského života,...

Více
30. června 2018

Setkáme se v Mull

Určitě se všichni shodneme, že červen byl vydařený měsíc— na Netflixu vyšla druhá řada Queer...

Více
28. února 2018

Novinky ze zasněženého Edinburghu

Nacházíme se přesně v polovině druhého semestru a musím říct,...

Více
16. listopadu 2017

Zakládaní studentského klubu a RA novink...

Blíží se konec prvního semestru mého druhého roku na univerzitě,...

Více
14. září 2017

Jak se hlásit o pozici RA

Dobrý den, vítejte zpět! Dnešní článek bude celý o tom, proč jsem se rozhodla stát se ‚RA’...

Více
10. března 2017

Den v životě univerzitního studenta

Vítej zpátky, drahý čtenáři. Dnešní článek Vás seznámí s životem...

Více
16. listopadu 2016

Univerzitní život a mýtus o špatném poča...

Po dokončení IB zkoušek v květnu tohoto roku na mě čekaly tři...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.