Naši absolventi| Martin Kábrt| Zodpovědnost za sebe sama a jiné tematické...
12. listopadu 2012 Martin Kábrt

Zodpovědnost za sebe sama a jiné tematické floskule

Tak jako láska na první pohled je jen chemickou reakcí a dočasnou romantickou iluzí, tak i první dojmy na univerzitě a proslulý vstupní Fresher's Week jsou jen směsí zážitků, překvapení, adrenalinu, alkoholu, desítek nových známostí, jmen a obličejů, bláznivých nápadů a povrchních dialogů. (Zalíbení v nejistotě neznámého s poznáním se ztrácí, dovolím-li si citovat svůj vlastní aforismus)

A stejně jako když v lásce první opojení zmizí a prozření otestuje trvalost citů, i na univerzitě velmi záhy přijde chvíle, kdy se prváci vrátí na zem, začne jim výuka, objeví se povinnosti a je to teprve pak, kdy poznají, co život studenta obnáší. Paradoxně – a nebojte se, analogii s romantickými city používám naposledy – teprve po této zkoušce opravdovosti začne láska být možná skutečná, a stejně tomu je s láskou k univerzitě, její 'duši' (vysokoškoláci vědí, o čem mluvím) a k životnímu stylu studenta.

Druhý týden přinesl návrat na zem, tak i já, s dovolením, klesnu k nepoetickému pragmatismu. Pod pojmem Philosophy, Politics, Economics jsem si před příchodem sem nedokázal moc představit nějaké konkrétní úzce zaměřené předměty, a tak všech mých 7 předmětů v asi 16 přednáškách a seminářích týdně pro mě bylo novinkou. Předměty už se nejmenují 'matematika' či 'dějepis', nýbrž 'Úvod do teorie statistiky' nebo 'Politika, moc a společnost'. Specializaci si však nemůžu vynachválit. Lze zajít do takové hloubky, že začínáme chápat skryté drobné nitky, jež utvářejí to, co rádi uzavřeme do jedné krabice a nazveme ji Demokracie, nebo Stát, nebo Morální chování, či Zákon poptávky. Již zavřenou krabici pak už nadále vnímáme jen jako celek a málokdy pátráme, z jaké lepenky jsme ji slepili.

Systém přednášek pro stovky lidí bývá často kritizován a přiznávám, že i já sám jsem psal přihlášky do USA, aby se mi tam dostalo opěvovaného 'individuálního přístupu' v třídách po nemnoho. Není ale mince, jež nemá druhou stranu.  Naopak, přednášky mně učarovaly. Nikdy bych nevěřil, že se dá celá středoškolská matika probrat za osm hodin, že lze marxismus i se svým vývojem v historii popsat za jedinou hodinu a všechny základní ekonomické modely vysvětlit již v prvním měsíci. Odsunutí 'individuality' do malých skupin na seminářích a ponechání přednáškám volný průběh nerušený nepochopením obecenstva, vybíráním domácích úkolů a zapisováním do třídnice je příjemná změna. Neznamená to ovšem, že bychom neměli spoustu práce mimo hodiny, to pochopitelně máme, jen je všem jedno, jestli ji uděláme, či ne. Unavená větička středoškolského učitele: "Děláte to sami pro sebe" nabývá na univerzitě konečné platnosti.

Považuji za svou povinnost zmínit nějakou frázi typu: Univerzita samozřejmě není jen studium, ale je navíc oceánem příležitostí. Pochopitelně je tomu tak i v Yorku a tak krátce zmíním, na čem se zde podílím. S dvěma Poláky zakládám univerzitní florbalový tým, hraju basketbal za svou college (tj. něco jako kolej, ale znamená to tady víc než ubytovna), občas píšu sloupky do univerzitních novin The Nouse, učím se italsky, přihlásil jsem se do kurzů v přípravě na získání ocenění York Award, a zatím bez úspěchu sháním práci na částečný úvazek, která by se nekryla s mými přednáškami. Zapojit se ale lze prakticky do čehokoli, kluby a 'societies' jsou zde snad pro každý myslitelný interes, a tak nejenže člověk nadále chová a krmí své koníčky, navíc se potká s mnoha podobně smýšlejícími a kamarádů je pak na univerzitě více než možno nějak lépe poznat.

Dneškem mi začíná Week 6. Už jsem si osvojil nový způsob života a nové rituály. Nalezl nové kamarády a nové zájmy. Zvykl si na nově nabytou volnost bez hranic spojenou s novou úrovní zodpovědnosti. Kam dál? Prostě dál. 
 

Všechny blogy

22. srpna 2016

Konec dobrý

Mateřské školky, dětské jesle a školní družiny po celém světě se pravidelně potýkají s rodiči,...

Více
31. března 2016

Zápisky z Bruselu

„Musíte umět perfektně anglicky, německy a francouzsky,“ trpělivě mi vysvětluje starší Nizozemka...

Více
17. listopadu 2015

Staré a nové budovy

Sedím v měkkém hotelovém županu na ratanovém křesle a z balkónu pozoruji královský park Jejího...

Více
24. července 2015

Epilog

Podle rosniček včerejších zpráv BBC má dnes být zamračeno a možná i pršet, již v 6 ráno mě...

Více
3. března 2015

Bildung lidských zdrojů

Za dva týdny mi končí předposlední trimestr posledního ročníku studia na University of York....

Více
18. listopadu 2014

Staré stesky, nové stezky

Dva roky po maturitě se můj život pomalu zase blíží ke křižovatce. Jsem v posledním ročníku...

Více
2. července 2014

Konec roku na jedné lodi

V posledním trimestru tohoto školního roku se můj život otáčel prakticky pouze kolem nadcházejících...

Více
10. března 2014

Anglické jaro a 'Generace Já'

Po zimě, která nebyla, přišlo do Anglie časné jaro. Bledule kvetly...

Více
20. listopadu 2013

Na krásu není čas

Po veselých letních prázdninách, prožitých v jihoafrické zimě, jsem znovu akceleroval na západní...

Více
16. července 2013

Delta já (∆JÁ)

Ve fyzice mě vždy učili, že změna není žádná událost, ale jen rozdíl mezi tím, jak se věci...

Více
25. února 2013

Sebepodrývající předpověď, kolektivní id...

Zatímco má domovina se poslední měsíce sociálně, kulturně a politicky...

Více
12. listopadu 2012

Zodpovědnost za sebe sama a jiné tematické...

Tak jako láska na první pohled je jen chemickou reakcí a dočasnou...

Více
Zpět na hlavní stránku