Naši absolventi| Martin Kábrt| Staré a nové budovy
17. listopadu 2015 Martin Kábrt

Staré a nové budovy

Sedím v měkkém hotelovém županu na ratanovém křesle a z balkónu pozoruji královský park Jejího Veličenstva, barevný podzimem. Srkám horký čaj a líně mhouřím oči při pohledu do zapadajícího listopadového slunce. Fakulta filozofie nám připravila odpočinkový víkendový pobyt v rezidenci Cumberland Lodge v zátiší rozlehlého královnina parku u hradu Windsor.

Ruch a shon britského hlavního města mě učí si všech tišších okamžiků vážit. Zatímco doma v jižním Londýně žiji uprostřed staveniště a probouzím se zpravidla se začátkem pracovní doby sbíječů a bagristů, tady je naprosté ticho. A tma tak černá, jak si ji naposledy pamatuji snad jen z dětských táborů. Mléčnou dráhu jsem neviděl snad roky.

Celé léto jsem pracoval v těžko snesitelném horku neklimatizované Strakovy akademie na odborných analýzách souvisejících třeba s prolamováním těžebních limitů v severních Čechách nebo s budoucím vstupem Česka do eurozóny. Od prvního září jsem pak nastoupil na magisterský obor Economics and Philosophy na London School of Economics.

Bydlím v Londýně v sousedství afro-karibské čtvrti Brixtonu, v domě, vedle nějž vyrůstá vysoká kancelářská budova a jejž brzy jiná kancelářská budova také nahradí. Každé ráno jezdím přecpaným autobusem č. 59 do školy. Když jedeme přes Waterloo Bridge, rád vzhlédnu od učebnice a prohlížím si vlevo honosný Westminster a vpravo moderní mrakodrapy City, místními podle neobvyklých křivek přezdívané Nakládaná okurka, Struhadlo na sýr a nejnovější Vysílačka, letošní vítěz prestižní britské ceny Carbuncle Cup za nejošklivější budovu postavenou v daném roce.  

Tato každodenní scenérie trochu symbolizuje i mé kariérní rozhodování mezi veřejným a soukromým sektorem. Vlevo parlament jedné z nejstarších demokracií na světě, symbol služby lidu, vlády práva a neotřesitelné moci státu. Vpravo největší evropské finanční centrum, ikona pokroku, světské pýchy, příležitosti a bohatství. Vlevo starobylý svět postavený na tisícileté tradici, dějinné identitě a pevných hodnotách, vpravo příslib tvorby, růstu, úspěchu, nových možností a dobrodružství.  Poněkud přeháním, ale šedi ranního zamračeného Londýna, tepajícího spěchem lidí dojíždějících do práce, trochu vzletné rozpustilosti neuškodí.

Studium je těžké, těžší než jsem čekal. Celé září jsme se věnovali jen matematice a statistice, denně včetně domácích úloh 12-16 hodin. Teprve když tímto kurzem naši profesoři rozdrtili všechna ega, mohli jsme se začít vzdělávat v ekonomii na magisterské úrovni, již jako pokorní žáčci. Ohledem zpět si uvědomuji, že žádné zásadně nové myšlenky se v ekonomické teorii ani ekonometrii nedozvídám. Postgraduální kurz ekonomie je spíše postaven na mnohem vyšší úrovni abstrakce a skládání již známých teorémů z prvních principů. Dorozumívací jazyk už je jen matematický důkaz. Jen rozbití celé moderní ekonomie na atomy a následné slepování dílků matematikou však umožňuje plné pochopení disciplíny a je naprosto nezbytným předpokladem pro výzkum. To vše vhodně doplňuje i druhá část mého studia, v níž v předmětech Philosophy of Economics a Rationality and Choice dále tříštíme i samotnou vědeckou metodu ekonomie a její logické a etické axiomy.   

Studium mi sice zabírá v podstatě všechen čas, přesto nějak nepochopitelně ještě stíhám dvě volnočasové aktivity. Jako již zkušeného editora mě přivítali v redakčním týmu časopisu Rationale, jejž vydává LSE Economics Society. Také jsem uspěl v přijímacím řízení na pozici konzultanta ve studentské poradenské firmě Cognoscere Consulting, která nabízí pro bono služby v oblasti strategického poradenství neziskovkám a charitám, které by si placené služby velkých „konzultaček“ nemohly dovolit.

Mám před sebou dlouhý a náročný rok. Je to také dost možná můj poslední školní rok v životě. Bude třeba nejen zvládnout hory učení, ale také vymyslet, kam zas o dům dál.

 

Všechny blogy

22. srpna 2016

Konec dobrý

Mateřské školky, dětské jesle a školní družiny po celém světě se pravidelně potýkají s rodiči,...

Více
31. března 2016

Zápisky z Bruselu

„Musíte umět perfektně anglicky, německy a francouzsky,“ trpělivě mi vysvětluje starší Nizozemka...

Více
17. listopadu 2015

Staré a nové budovy

Sedím v měkkém hotelovém županu na ratanovém křesle a z balkónu pozoruji královský park Jejího...

Více
24. července 2015

Epilog

Podle rosniček včerejších zpráv BBC má dnes být zamračeno a možná i pršet, již v 6 ráno mě...

Více
3. března 2015

Bildung lidských zdrojů

Za dva týdny mi končí předposlední trimestr posledního ročníku studia na University of York....

Více
18. listopadu 2014

Staré stesky, nové stezky

Dva roky po maturitě se můj život pomalu zase blíží ke křižovatce. Jsem v posledním ročníku...

Více
2. července 2014

Konec roku na jedné lodi

V posledním trimestru tohoto školního roku se můj život otáčel prakticky pouze kolem nadcházejících...

Více
10. března 2014

Anglické jaro a 'Generace Já'

Po zimě, která nebyla, přišlo do Anglie časné jaro. Bledule kvetly...

Více
20. listopadu 2013

Na krásu není čas

Po veselých letních prázdninách, prožitých v jihoafrické zimě, jsem znovu akceleroval na západní...

Více
16. července 2013

Delta já (∆JÁ)

Ve fyzice mě vždy učili, že změna není žádná událost, ale jen rozdíl mezi tím, jak se věci...

Více
25. února 2013

Sebepodrývající předpověď, kolektivní id...

Zatímco má domovina se poslední měsíce sociálně, kulturně a politicky...

Více
12. listopadu 2012

Zodpovědnost za sebe sama a jiné tematické...

Tak jako láska na první pohled je jen chemickou reakcí a dočasnou...

Více
Zpět na hlavní stránku