28. února 2018 Marek Svoboda

Život doktoranda

Opět nová škola, nový život. Tentokrát to ale není zase tak úplně pravda – přešel jsem „jen“ z medicíny na doktorandské studium v rámci duálního programu MD-PhD na té samé univerzitě, tedy Dartmouth College. I to ale přineslo úplnou změnu životního stylu, a dokonce jsem se mezi školními roky i přestěhoval – je to tedy doopravdy jako bych začal chodit na úplně novou školu. Nové prostředí, noví spolužáci, nový rozvrh.

V rámci studia PhD jsem se rozhodl pro program QBS, tedy Quantitative Biomedical Sciences. Jedná se o program zaměřený na práci s velkým objemem dat v biomedicíně. Byl jsem si totiž vědom, že statistika a správná analýza informací byla slabou stránkou mého výzkumu, a tak se těším, až si s tímto vším budu umět sám poradit. Jako správnému PhD studentovi mi byl přidělen stůl ve studentské kanceláři a kromě práce v laboratoři svůj čas trávím chozením na přednášky a děláním domácích úkolů. Minulý semestr to byla statistika a etika, tento je to zase biostatistika a epidemiologie. Tím nejobtížnějším předmětem zatím byla biostatistika, kde jsem se začal učit základy „programování“ v R právě pro práci s daty.
 
S nabitým rozvrhem medicíny se to ale nedá srovnat: jsem mnohem více svým vlastním pánem, mám i více času na své aktivity a cítím rozhodně méně stresu. Způsob studia je naprosto jiný – jelikož není každý den předem skoro do minuty „nalajnovaný“, je zde mnohem více prostoru pro vlastní plánování. Termínů pro dokončení různých úkolů je mnohem méně, zato jsou ale mnohem závažnější a vyžadují mnohem více přípravy, takže pokud člověk nepracuje průběžně, musí pak dohánět spoustu práce na poslední chvíli. Oproti neustálému stresu na medicíně je tedy PhD studium mnohem více založeno na dlouhodobé píli a osobní zodpovědnosti za odvedenou práci.
 
V laboratoři se, jako vždy, zaměřuji na výzkum v oblasti neurovědy. Jelikož ale studuji duální program kombinující medicínu a výzkum, hledal jsem laboratoř, v níž bych mohl pracovat na translační studii, tedy na pomezí mezi světem klinickým a tím vědeckým. V laboratoři Dr. Jane Hillové na škole inženýrství Thayer se mi to podařilo: tato laboratoř se totiž zabývá diagnózou různých nemocí z dechu a konkrétně moje studie se zabývá detekcí otřesu mozku. Symptomy lehkého traumatického poranění mozku jsou totiž subjektivní, a tedy ne vždy dojde k jejich detekci. Ve sportu, ale i třeba ve vojenství, toto představuje velký problém, jelikož opakované otřesy mozku bez několikatýdenní rekonvalescence mohou vést k chronické traumatické encefalopatii, tedy formě brzké demence časté například u hráčů amerického fotbalu.
 
V rámci této studie pracuji s týmem bakalářů a společně studujeme týmy Amerického fotbalu, rugby, ledního a pozemního hokeje na Darmtouth – tedy sportů, v nichž k otřesům mozku dochází nejčastěji. Kdyby se nám podařilo identifikovat látky specifické pro dech sportovců s tímto druhem zranění, mohli bychom v budoucnu vytvořit velmi efektivní a neinvazivní metodu diagnózy, která by mohla pomoci v léčbě i prevenci dlouhodobých následků. Jsem proto velmi nadšený, že mohu pracovat na projektu takovéto důležitosti a jsem velmi zvědavý, zda opravdu najdeme něco zajímavého!

Všechny blogy

30. června 2018

Změna plánu

Ve svém předchozím příspěvku jsem hovořil o své nové laboratoři, kde jsem se chystal naplno...

Více
28. února 2018

Život doktoranda

Opět nová škola, nový život. Tentokrát to ale není zase tak úplně pravda – přešel jsem „jen“...

Více
15. listopadu 2017

Výsledek testu

Ve svém minulém příspěvku jsem do detailů popsal svoji studijní Odyseu se STEP 1, první atestační...

Více
3. července 2017

Přípravy vrcholí

Školní rok mi skončil v květnu a od té chvíle jsem téměř bez přestávky zavřený ve svém byt...

Více
1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku