15. listopadu 2017 Marek Svoboda

Výsledek testu

Ve svém minulém příspěvku jsem do detailů popsal svoji studijní Odyseu se STEP 1, první atestační zkouškou v mé medicínské kariéře.

Byla tou první a zároveň jednou z mnoha podobných (pokud vím, podobný test musejí lékaři v USA skládat pravidelně jednou za několik let). Pro více informací, o co se jedná, Vás přesměruji na svůj minulý příspěvek (Přípravy vrcholí), který byl napsán pouhý týden před složením této zkoušky.

Ještě dva dny před „dnem D“ jsem složil zkušební test v tom samém testovacím centru, kde se měla konat ona samotná zkouška. Nejenže tento test dopadl dobře, ale ke snížení mojí nervozity také pomohlo vyzkoušet si ranní vstávání a transport do místa dění, sedět v té samé židli, použít ta samá sluchátka (i auskultace je testována ve STEP 1) a projít těmi samými bezpečnostními opatřeními jako v den testu. Všechno proběhlo úplně stejně, jen bez tíže toho neopakovatelného okamžiku. Absolvoval jsem tedy určitý podmiňovací proces, aby mi prostředí testovacího centra bylo předem známé a já se pak mohl soustředit jen na samotnou zkoušku.

V den zkoušky pak šlo vše podle plánu. První přestávku jsem měl po 2 hodinách a po 4 jsem si dal obědovou pauzu. Za další dvě hodiny pak následovala ještě jedna pauza, abych se nakopnul na poslední sekci: výdrž je totiž rozhodně jednou z důležitých disciplín této osmihodinové zkoušky. Měl jsem také štěstí, že během testu nedošlo v mojí budově k požáru, výpadku proudu, či jiné technické závadě na testovacím počítači – všechny tyto věci se totiž letos staly hned několika z mých 90 spolužáků a nejedná se tak o nic neobvyklého. Měl jsem tak po těch 2 letech studia medicíny a 7 týdnech intenzivní přípravy opravdovou možnost ukázat, co umím.

Pocit po dokončení této zkoušky byl nepopsatelný. Úzkost a strach byly najednou pryč – všechno je to za mnou a na výsledku se už nic nezmění! (Což může být samozřejmě dobře nebo špatně.) Teď jen 3 týdny čekání na výsledek, to jedno číslo, které sesumarizuje 2 roky mého snažení – a v očích rezidenčních přijímacích komisí vlastně i to, jaký jsem student. Jak dobře se umím nabiflovat velké množství vědomostí a jak dobře jsem schopný s těmito informacemi kriticky a logicky pracovat, a to pod velkým tlakem – což je vlastně docela dobrá simulace toho, co to znamená být doktor. Tedy až na tu lidskou stránku věci. A zdá se, že i tentokrát jsem byl úspěšný.

Je zajímavé, že v žádném ze zkušebních testů, které jsem v průběhu své přípravy napsal, jsem zásadně nepřekročil „lehce nadprůměrný výsledek“ – tedy percentil okolo 60. O to příjemněji jsem byl překvapen, když mi přišel výsledek konečný, který se pohybuje celou jednu směrodatnou odchylku nad průměrem, tedy percentil okolo 84. To je vyloženě skvělé číslo, které jsem absolutně nečekal. Mám obrovskou radost, že moje snažení přineslo ovoce, a navíc je také zajímavé vidět, že můj výkon pod tlakem je signifikantně lepší než ve zkušebních podmínkách. Není to poprvé: něco podobného se stalo také při SAT, i MCAT testech. Na rozdíl od většiny mých vrstevníků bývají mé konečné výsledky většinou o něco vyšší než ty ze zkušebních testů, což je rozhodně v akademickém světě založeném na standardizovaném testování velká výhoda. Něco mi říká, že to má co do činění se soutěživostí a adrenalinem navozeným soustředěním.

Tato kapitola je tedy úspěšně za mnou a už se těším, až ve svém následujícím příspěvku popíšu své nové působiště – tedy PhD studia v oblasti translační neurovědy v laboratoři Dr. Jane Hillové! Už po třech měsících tohoto nového života ale můžu prohlásit, že je to něco naprosto nového a nemůžu říci, že by se mi být doktorandem nelíbilo. Více v příštím blogovém příspěvku za 3 měsíce!

Všechny blogy

30. června 2018

Změna plánu

Ve svém předchozím příspěvku jsem hovořil o své nové laboratoři, kde jsem se chystal naplno...

Více
28. února 2018

Život doktoranda

Opět nová škola, nový život. Tentokrát to ale není zase tak úplně pravda – přešel jsem „jen“...

Více
15. listopadu 2017

Výsledek testu

Ve svém minulém příspěvku jsem do detailů popsal svoji studijní Odyseu se STEP 1, první atestační...

Více
3. července 2017

Přípravy vrcholí

Školní rok mi skončil v květnu a od té chvíle jsem téměř bez přestávky zavřený ve svém byt...

Více
1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku