15. listopadu 2016 Marek Skalník

Investice

Snaha o studium v zahraničí, zejména na vysoké škole, která je na vrcholu akademických organizací, je těžkou a velmi choulostivou investicí - ať již z finančního, akademického či psychologického hlediska.

Přestože momentálně při zpětném zvážení mi celý proces připadá velmi snadný – jevící se někde na hranici mezi faktem a samozřejmostí, uvědomuji si, že je to pouze kvůli tomu, že se má investice vyplatila. Nicméně když upřímně posuzuji svou kompletní cestu za vyšším vzděláním v Manchesteru, uvědomuji si, že celý proces nebyl bez stresu či starostí, ba právě naopak. Vzpomínám na ukrutnou nejistotu a nekonečný proud stresu, a to i přestože všechno bylo definitivně připraveno a naplánováno.

Podle mého názoru, který se pravděpodobně liší od všeobecného přesvědčení, přechod na vyšší vzdělání není tak drastický, jak se může intuitivně zdát, a to zejména kvůli rozsáhlému množství příprav a plánů, které taková ambice vyžaduje. Před mým příjezdem jediné, na co jsem mohl pomyslet, byla změna, kterou můj život měl projít během následujících několika týdnů. Jinak řečeno očekával jsem stresující nový začátek. Uběhl týden, druhý a třetí, přičemž jsem celou dobu přemýšlel: "Kde je ta změna, kde je ten stres?". Pak mi to konečně došlo – všechno pro mě bylo nové, neznámé a neprozkoumané, nicméně jsem si uvědomil, že moje cesta na University of Manchester mi umožnila ocenit návratnost své investice, především protože nikdy nebyla zaručena uspět. Podnítila ve mně nový cíl – nadále investovat tak jako doposud. Stres již není relevantním prostředkem k dosažení mého cíle. Moje situace mi připomněla pasáž z mé oblíbené knihy "Nesmím se bát. Strach zabijí myšlení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne." (F. Herbert, Duna). Jednoho dne se ke mně stres pravděpodobně navrátí, ale momentálně mohu žít spontánně a dělat to, co mě zajímá. Jediné, co mám aktuálně na mysli je, jak mohu investovat dál.

První týden byl plný chaosu a šílenství – indukční programy, registrace u lékaře, nákup domácích potřeb, přičemž nezapomenout na sociální život. Přestože se celá tato prvotní příprava neobešla bez komplikací, v podstatě jsem ji vřele uvítal, jelikož pro mě znamenala potřebnou změnu po čtyřech měsících letních prázdnin. Množství klubů a aktivit, které univerzita nabízí, bylo naprosto fascinující, což zásadně ztížilo výběr i těm nejrozhodnějším studentům. Osobně jsem se rozhodl svůj volný čas věnovat neziskové organizaci AIESEC, reprezentaci své koleje ve Studentské Unii a vytvořením nové tzv. society (Bespoke Voluntering) ve spolupráci se svými novými přáteli. Prvních pár týdnů spočívalo především v improvizaci plánů, ale posléze jsem se již navrátil do každodenní rutiny.

Škola je konečně v plném proudu a i přestože obsah není nejjednodušší, jsem rád, že dělám to, co mě baví. Jednotlivé kurzy (tzv. courses) jsou mnohem užitečnější, než jsem očekával – a to i účetnictví a finance, ohledně kterých jsem byl zprvu poněkud skeptický. Přehledy o peněžních tocích, bilance a výkazy zisku a ztráty neznějí zvlášť zajímavě, přesto mi poskytly náhled do světa financí, který přesahuje všechna má očekávání. Poněkud mě znepokojovala míra interakce mezi profesory a studenty, protože většina informací je poskytována prostřednictvím přednášek, nicméně denní semináře a ochota profesorů to více nežli vynahrazují.

Celkově lze říci, že jsem se svou situací velmi spokojený. Pevně věřím, že jsem udělal tu správnou volbu. Těším se na to, kam mě moje cesta zavede, jelikož UoM mi odemkla nekonečné množství možností.

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.