Je konec června, přesněji 27. podvečer, odpočívám při vonící kávě po náročném pracovním dni a přemýšlím, zdali se vůbec nacházím na správné planetě…

Začátek července je za dveřmi, počasí si dělá, co se mu zlíbí a až na pár výjimek nechce brát na vědomí, že by se na nás za okny mělo smát sluníčko a vanout příjemný letní vánek, namísto poměrně silných větrů doprovázených neustálým deštěm. Ale i přesto, že za okny to není tak jak by mělo být, spolu s koncem června přichází letní prázdniny a odpočinek od všemožných přednášek, seminářů, psaní seminárních prací, učení se na zkoušky a vůbec všeobecně, od školy .

Když se ohlédnu na druhý semestr mého magisterského studia, mohu říci, že utekl snad ještě rychleji než předchozí. Ani jsem se nenadála, nastal duben, a s ním i první zápočty a zkoušky. Ale nejen ty…

Mnoho mých kamarádů, dokončující bakalářské studium, mělo poslední možnost dokončit své bakalářské práce, neboť se blížil termín jejich odevzdání. Když jsem je tak v průběhu roku poslouchala, jak si neustále stěžují na nedostatek času, jak nemají šanci stihnout celou bakalářku napsat a vůbec naučit se na státnice, vzpomněla jsem si na minulý rok. Přesně touhle dobou jsem úplně stejně vyváděla i já. Vím, že jim asi moje utěšující věty typu: „Neboj se, to dáš“, nebo „Vždyť máš na to ještě 14 dní, to stihneš“ v danou chvíli moc nepomáhaly. Ale teď? Samozřejmě to všichni zvládli levou zadní, a teď se mohou pochlubit svým prvním vysokoškolským titulem. Byl to měsíc vzpomínek, ale zároveň i výhled na příští rok, kdy si tím samým budu opět procházet já, tentokrát však pro získání „inženýra“.

Duben se přehoupl v první máj a přinesl sebou zkouškové období v plném proudu. I přesto, že u něčeho jsem se, jak se říká „zapotila“, dopadlo vše tak jak mělo, splněno bylo v řádných termínech a teď se momentálně mohu naplno věnovat práci a ušetřit tak něco málo na nějakou tu srpnovou, případně zářijovou dovolenou. Kromě výletů po České republice, doprovázené stanováním, které mě čekají s přáteli a s rodinou během letních měsíců, bych ráda navštívila (alespoň na prodloužený víkend) městečko plné gondol, lagun, karnevalů a masek – zkrátka Benátky.

Nyní, o pár dní déle, už zase sluníčko začíná pomalu vykukovat za mráčky, a předpověď slibuje alespoň pár slunných dní. Budu doufat, že teplé počasí alespoň chvíli vydrží a že si tak všichni můžeme užít léto, jak nejlépe dovedeme. Můj příspěvek se blíží ke svému konci, prozatím se s Vámi loučím a vyrážím si do nedaleké městské knihovny vypůjčit pár pěkných „kousků“ .