Je to více než tři roky zpátky, kdy jsem vážil kufry do Velké Británie a kdy jsem nevěděl, co od studia na vysoké škole očekávat. O to více jsem se bál faktu, že po dvou letech budu muset odejít do Francie – do země, kde se zcela jistě nedorozumím a kde propadnu hned u první zkoušky.
A je to tady – Studium ve Francii se již pomalu chýlí ke konci a já už si skoro ani nepamatuji, jakou že úroveň francouzštiny jsem to měl touhle dobou minulý rok. Nejlepší to asi nebylo, protože v tu dobu jsem byl na pokraji nervového zhroucení z francouzského systému a z faktu, že to není jen ten systém, kterému nerozumím, ale i francouzština, která mi to celé jen ztěžovala. Nicméně po půl roce stráveném ve francouzské firmě jsem se dokázal adaptovat nejen na francouzskou kulturu, ale i na jejich způsob neustále nespisovného mluvení. Dnes už bez problémů akceptuji to, že když si v pravé poledne vzpomenu jít do banky, budu muset počkat do tří hodin odpoledne, až skončí obědová pauza. Vím, že nakoupit si musím v sobotu, jelikož v neděli se zde nic neotevře a pokud ano, tak to rozhodně nebude obchod s potravinami. Bez odmlouvání posílám stejné dokumenty na dvacet pět úřadů a někdy i dvakrát, jelikož chápu, že buď je ztratila cestou francouzská pošta, nebo že to paní úřednice přehlédla a vyhodila do odpadkového koše s obalem od svačiny, kterou pojídala během své hodinové „svačinové pauzy“ a kvůli které zcela jistě zavřela úřad. Zcela s pohodou a klidem volám na klientské servisy, že mi zboží opravdu ještě nedošlo a samozřejmě souhlasím s tím, že mi to stačí poslat až druhý den, jelikož pobočka se bude za deset minut zavírat a já bych v žádném případě po nikom nechtěl, aby kvůli mně dělal přesčasy! Když si koupím měsíční jízdenku k 31. daného měsíce, je mi jasné, že následující den už nebude platná, jelikož konec měsíce je 31. a proto se jízdenka jmenuje měsíční. No a nakonec, když mi přestane fungovat během večera internet, je mi zcela jasné a vlastně nic jiného než to, aby alespoň do konce měsíce se přijel někdo podívat, až budou mít náhodou cestu kolem, nepožaduji.
Ale vlastně je na to všem něco speciálního – i když mi přijde, že klientský servis a ochota, se kterou se zde člověk staví k zákazníkovi je na bodě nula (ne-li pod bodem mrazu), celý tento systém funguje. Jelikož se zde tak chová většina obyvatelstva, všichni si na to již zvykli. A sami to pak tak praktikují, což jim dává více času na soustředění se na svůj osobní a rodinný život. Nikam nespěchají, volno si doopravdy užijí a odpočinou si. Na úkor servisu tak mají téměř všichni větší možnost věnovat se sami sobě během celého pracovního procesu. A to je vlastně to, co dělá Francii jedinečnou, jen se na to musí člověk umět podívat z druhé strany – z té pozitivní. Vidět věci, co první rok nevidíte a neuvědomujete si je (ani já jsem to nemohl pochopit a dodneška s některými typy jejich chování stále nesouhlasím, ale proto se tomu přeci říká „rozdílné kultury zemí“).
Když jsem si na to všechno tedy postupně zvykl a začal o tom více vtipkovat než si stěžovat, zjistil jsem, že mám více času na učení a na své aktivity – nenervuji se zbytečnými věcmi a vím, že nemá cenu telefonovat celou noc o pomoc, protože stejně nikdo nepřijde. Mám tak čas se připravovat na závěrečné zkoušky, na psaní bakalářské práce, na přijímací zkoušky na magisterské programy a koneckonců i sám na sebe a na své přátele. Jsem si jistý, že tento rok uběhne rychleji než jakýkoli předtím a já doufám, že úspěšně ukončím studium na obou vysokých školách (V Británii a ve Francii). A poté se snad vydám na další cestu za poznáváním nějaké nové kultury.
Poslední dny na univerzitě byly velmi stresující – bakalářská práce ve francouzštině, vyřizování...
Více 27. února 2014„12. května, to je zítra.“ Tuto větu nám od začátku tvrdil vedoucí bakalářských prací. 12....
Více 11. prosince 2013Je to více než tři roky zpátky, kdy jsem vážil kufry do Velké Británie a kdy jsem nevěděl,...
Více 4. července 2013Stáž ve městě módy a šarmu se mi začala rychle chýlit ke konci....
Více 4. března 2013Poslední týdny před Vánocemi byly jedny z nejtěžších období....
Více 26. listopadu 2012Velká Británie. Země, kde jsem strávil dva roky svého života a se kterou jsem se musel koncem...
Více 26. října 2012Velká Británie. Země, kde jsem strávil dva roky svého života a se kterou jsem se musel koncem...
Více 6. července 2012Spolu s koncem června pro mne přišel i konec života ve Velké...
Více 29. února 2012Život v Anglii se blíží pomalu ale jistě ke konci. Zbývá mi posledních pár týdnů, kdy mám čas...
Více 17. listopadu 2011Přesně tak dlouho to trvalo, co jsem neviděl své přátele z Lancasteru. Během prázdnin jsem...
Více 27. června 2011Není nad to si všechno naplánovat dopředu. Odlet z univerzity...
Více 4. března 2011Ještě před třemi týdny jsem si myslel, že první ročník je lehký...
Více 15. listopadu 2010Již více než měsíc mám tu příležitost chodit na přednášky na univerzitě v Lancasteru, která...
Více