15. listopadu 2017 Lucie Martincová

Oh, Kanado…

Je srpen a pomalu ale jistě se blíží třetí část mého studijního programu (GLOBAL Supply Chain and Logistics Management Program). Se svými 41 spolužáky ze tří různých škol (Copenhagen Business School, The Chinese University of Hong Kong a University of British Columbia) jsme již strávili společný semestr v Kodani a v čínském Šen-Čenu. Nyní nastal čas se přestěhovat do kanadského Vancouveru, prožít poslední společnou část programu předtím, než se všichni vrátíme na své mateřské university dokončit titul.

Velkou výhodou neustálého stěhování se z kontinentu na kontinent je zrychlující se schopnost adaptace. Díky dostatečnému množství zkušeností a především skvělým spolužákům z UBC se první týdny v Kanadě odehrály spíše v poklidném tónu, bez stresu a s prostorem novou zemi trochu poznat. Po půl roce v Číně byl kulturní šok zanedbatelný, pokud tedy nepočítám mé neustále udivení nad tím, jak neuvěřitelně jsou Kanaďani milí. Když se mě prodavačka v supermarketu poprvé zeptala, jak se dneska mám, tak jsem jen na místě udiveně stála neschopná odpovědi a nemohla se rozhodnout, jestli si ze mě dělá legraci nebo ne. Samozřejmě nedělala, tady se ptají všichni a je slušnost se zeptat nazpátek. Také je slušnost pokaždé poděkovat řidiči autobusu, když vystupujete, takže každé ráno cestou do školy slyším “Thank you” nejméně 100x. Za to studijní šok se dostavil již během prvního týdne.

Na mé mateřské univerzitě v Kodani máme velmi volný systém výuky, který se skládá vždy ze sedmi týdnů přednášek, dvou předmětů a hned poté závěrečné zkoušky z oněch předmětů. Přednášky jsou nepovinné a závěrečná zkouška tvoří 100% známky. Díky tomuto systému je nám umožněno pracovat v oboru již při studiu. Kanada je ovšem něco jiného. Výuka připomíná trochu střední školu. Veškeré přednášky mají povinnou docházku, každý týden dostáváme práci na doma, máme spousty skupinových prací a několik testů v průběhu roku. I když bych řekla, že materiál je všeobecně o trochu jednodušší než v Kodani, studium zde je mnohonásobně časově náročnější.

Součástí mého programu jsou i různé company visits, které se většinou odehrávají jednou za dva až tři týdny. Zde ve Vancouveru jsme již navštívili přístav, letiště a tři různé logistické firmy. Navíc, za dva týdny se odehraje i náš poslední studijní výlet, jehož součástí je i 48 hodinová case competition. 

UBC je s více než 60 tisíci studenty ze všech tří škol největší. Univerzitní kampus je ve skutečnosti takové malé městečko samo pro sebe. Navíc velkou výhodou je neuvěřitelné množství studentských klubů. Sama jsem se stala členem Supply Chain and Logistics Club a Social Entrepreneurship Club. Díky tomu jsem se zúčastnila jednodenní konference Chasing Sustainability a také skvělé návštěvy firmy LUSH.

I přestože studium a veškeré povinnosti našeho programu zabírají velkou část mého týdne, téměř vždy se najde alespoň jeden den na poznávání Kanady a její kultury. Mezi největší zážitky zatím patří moje první Homecoming, hokejový zápas NHL Vancouver Canucks proti Detroit Red Wings (brankář byl Čech Petr Mrázek!), a naprosto neuvěřitelná kanadská příroda. Vancouver má všechno: pláže, moře, krásné centrum města, lesy, hory a nejmilejší a nejslušnější lidi na světě. Kdyby přece jen nebyl od domova tak daleko, tak se sem stěhuji hned.

Zpět na hlavní stránku