16. listopadu 2015 Kristýna Hříbalová

Zpět doma a nebo ne?

Díky posunutému kanadskému školnímu roku jsem si užila dlouhé letní prázdniny, během kterých jsem měla možnost absolvovat stáž v Kanceláři Senátu a více se zapojit do chodu rodinné firmy, avšak nyní je již čas se vrátit do školy a zakončit tříleté bakalářské úsilí.

Jak jsem již psala v příspěvcích z Kanady, tamní systém výuky je velmi odlišný od toho anglického, a proto nebyl návrat do Yorku úplně jednoduchý. Během prvních týdnů jsem absolvovala seminář určený pro studenty vracející se z pobytů v zahraničí, kde jsme diskutovali na téma „kulturní šok“, jak se projevil u nás po příjezdu na partnerské univerzity, a o možnosti prožít takzvaný „obrácený kulturní šok“ po návratu domů. Během této debaty jsem si uvědomila, že během mého studia dostalo slovo domov jiný význam. Poslední tři roky se pravidelně každé tři měsíce stěhuji do jiné země, a tak se pro mě domovem stalo vlastně každé místo, kde mohu alespoň nějakou dobu bydlet a kde mám své přátele či rodinu. Kdykoli se tedy stěhuji, je to vlastně jen z jednoho domova do druhého a celý proces je pro mě díky tomu mnohem jednoduší. Kulturní šok jsem rozhodně zažila v prvním ročníku po příjezdu do Yorku, ale teď už mi změna prostředí nevadí a těším se, jaké možnosti mi nová místa přinesou.

Třetího ročníku opět na University of York jsem se nemohla dočkat, byť musím uznat, že kanadský styl učení je mi bližší. Do Anglie jsem se těšila za svými kamarády, které jsem většinou celý rok neviděla a hlavně do mého prvního privátně pronajatého bydlení, jež jsem si sehnala společně se třemi Angličankami ještě během pobytu v Kelowně. Po neuvěřitelných 8 letech bydlení na školních či univerzitních kolejích je privát velmi příjemná změna a již bych neměnila, i když takovéto bydlení přináší i své starosti spojené například s placením všech účtů a vynucováním si oprav skrz realitní kancelář. Bydlíme v klasickém cihlovém řadovém domku, který má sice malinké pokoje, ale za to velmi ceněná dvojitá okna a plně funkční vytápění.

Poslední velká změna v mém životě nastala, když jsem byla na začátku školního roku přijata do univerzitního volejbalového týmu. Jsem velmi hrdá no to, že mohu reprezentovat svou univerzitu, avšak hraní sportu na univerzitní úrovni je časově velmi náročné, a tak není výjimkou, že jsem na kampusu od devíti od rána až do deseti večer.

Jelikož součástí mého studia není disertační práce, budu třetí ročník zakončovat šesti tříhodinovými zkouškami v letním semestru. Všech šest předmětů je celoročních, a proto je pro mě letos obzvlášť důležité držet krok s probíranou látkou, abych před zkouškami spíše opakovala, nežli se učila nové teorie a statistické postupy. Zároveň se musím čas od času doučit látku, kterou jsem v Kanadě neprobírala, ale moji spolužáci v Yorku ano. Na druhou stranu některé modely, které probíráme letos v mikroekonomii, již znám a stačí mi si je osvěžit během přednášky.

S obráceně obráceným kulturním šokem jsem se po příjezdu do Yorského domova vyrovnala,  v přátelství navázala tam, kde jsme se v prvním ročníku rozloučili a nyní již jen stačí vyplnit mnoho přihlášek na budoucí magisterské studium a úspěšně dokončit to bakalářské tady v Yorku. A někdy v průběhu samozřejmě také vyhrát volejbalovou ligu v naší divizi.

University of York Women’s 2nd volleyball team

Yorská katedrála

Zámek Howard v Severním Yorkshiru

 

Zpět na hlavní stránku