Naši absolventi| Kristýna Hříbalová| “O Canada, our home and native land”
5. listopadu 2014 Kristýna Hříbalová

“O Canada, our home and native land”

Začít další článek o mém univerzitním studiu první větou kanadské hymny mi přijde velmi příhodné, protože mě tato hymna doprovázela celou dobu mého pobytu zde.

Začít další článek o mém univerzitním studiu první větou kanadské hymny mi přijde velmi příhodné, protože mě tato hymna doprovázela celou dobu mého pobytu zde. Slyšela jsem ji již nesčetněkrát na různých akcích, například při zahájení rodea, na ceremonii při vítání nových studentů na UBCO, a také například na všech domácích hrách volejbalového týmu UBCO. Ale začněme pěkně popořádku, neboť se toho v posledních dvou měsících událo velmi mnoho.

Tuhle velkou výpravu jsem začala v pět hodin ráno na letišti v Praze, když jsem se loučila s rodinou na zatím nejdelší období v mém životě. Můj první let byl Praha - Frankfurt a celkem jsem si ho užila, protože letadlo bylo poloprázdné a já se mohla roztahovat na celé řadě sedaček. Po přistání ve Frankfurtu jsem si poprvé uvědomila, že jsem se rozhodla strávit půl roku přes 10 000 km daleko od domova a najednou mi bylo trochu smutno. Původně jsem měla naplánováno podívat se do města, jelikož jsem měla ve Frankfurtu šesti hodinovou přestávku, ale když jsem viděla všechna ta obrovská letadla, neodolala jsem a rozhodla jsem se zůstat na letišti a pozorovat přílety a odlety těch největších ptáků na zemi. Mezi nejhezčí patří Airbus A380 (dvoupatrové letadlo) a Boeing 747 (Jumbo).

    

Po dlouhých šesti hodinách jsem konečně nastoupila do letadla Air Canada, abych absolvovala svůj první transatlantický let (AC 845), který trval celkem devět hodin. Přestože jsem měla k dispozici mnoho elektronických hraček, které mě měli zabavit, let samotný byla celkem nuda, kromě několika jídel, která mi velmi chutnala - ostatně co mně nechutná? Když jsem v Calgary stála v řadě na víza, doufala jsem, že mám všechny důležité dokumenty a že nedopadnu jako Tom Hanks z filmu “Terminál”. Naštěstí vše bylo v pořádku a já jsem dostala krásný zdobený papír, razítko do pasu a mohla jsem oficiálně vstoupit do Kanady. V Calgary jsem čekala dvě hodiny na poslední let toho dne, když v tom ke mně přišla stevardka a oznámila mi, že do letadla se nedostanou všichni pasažéři, a že proto budu muset letět do Kelowny přes Vancouver. Toto zjištění samozřejmě nebylo příjemné, protože to znamenalo tři další hodiny na cestě, ale nakonec byl let Calgary - Vancouver ten nejlepší v mém životě. Letěli jsme relativně nízko a počasí se střídalo z jasna na polojasno, takže jsme mohli vidět nádherné horské scenérie - Skalisté hory. A malou třešničku na dortu přidal ještě kapitán, když jsem se ho na zemi zeptala, zdali si mohu vyfotit kokpit a on mě nechal sedět na sedadle prvního důstojníka a vyfotil mě. Po téměř 30 hodinách na cestě jsem byla velice ráda, když nás na letišti v Kelowně očekávali studenti univerzity, kteří nás zavezli na kampus. Po vyplnění několika formulářů, jejichž obsah si příliš nepamatuji, neboť jsem již napůl spala, jsem konečně byla odvedena do svého pokoje a okamžitě usnula.

První týden v Kelowně, s názvem Jumpstart, byl orientačním týdnem pro mezinárodní studenty. Tento týden byl naprosto úžasný, protože jsem potkala nespočet mezinárodních studentů a za pomoci Jumpstart asistentů jsem si zařídila jak nové telefonní číslo, tak bankovní účet. Celý týden jsme jezdili na různé výlety po okolí, navštívili jsme několik pláží, rodeo a samozřejmě i centrum města, které je asi 30 minut autobusem z kampusu. Zjištění, že Kelowna leží na poušti hned vedle obrovského jezera, pro mě bylo velkým překvapením. Teploty se tady v létě pohybují běžně okolo 40°C, ale naštěstí poslední týden v srpnu bylo již jen příjemných 27°C.

Zatímco si moji angličtí a OG přátelé užívali stále ještě prázdnin, já jsem již na začátku září začala chodit do školy. Všechny předměty jsem si vybrala ve spolupráci s mým supervizorem z Yorku, abych měla jistotu, že splním všechny požadavky a budu moci příští rok nastoupit do třetího ročníku zpět v Yorku. Finální seznam označila většina mých kanadských kamarádů za “sebevražednou kombinaci”, protože v Kanadě je zvykem studovat několik předmětů mimo hlavní obor - pro ekonomy je to například fyzika nebo biologie, zatímco já mám samé ekonomické předměty. Systém vyučování v Kanadě je velmi odlišný od toho v Anglii, neboť konečná známka se sestává z mnoha částí - hodnocené úkoly, testy a závěrečná tříhodinová zkouška. Přestože jsem se opět musela naučit pracovat v novém systému, tento styl výuky se mi líbí, protože všechna má práce je ohodnocena a stres ze závěrečné zkoušky není tak velký. Co se známek týče, prozatím se držím na velmi dobré úrovni, a proto věřím, že si do Yorku přivezu další first, neboli jedničku.

O víkendech se účastním výletů místní outdoor skupiny, se kterou jsme byli například lézt na skalách nebo se podívat na tažení lososů zpět k prameni. Můj diář je stále plný aktivit a úkolů do školy, takže čas utíká rychleji než kdy dříve. Již jsem si zvykla na časový posun mezi Kanadou a Českou republikou (9 hodin), i když minulý týden to bylo jen 8 hodin, protože z mně neznámého důvodu se tady čas posouval o týden později a samotná změna proběhla mezi jednou a druhou, zatímco v Čechách se čas mění mezi druhou a třetí.

Mnoho lidí se mně ptá, která univerzita je lepší - UBCO nebo UoY. Odpovědět na tuhle otázku není jednoduché, protože každá má své přednosti. Zatímco počasí je rozhodně lepší v Kanadě, protože tady konstantě neprší, York je rozhodně mnohem hezčí město než Kelowna, neboť je obehnán mými milovanými hradbami. Systém výuky na UBCO je sice náročnější během školního roku, ale jsem přesvědčena, že se tímto stylem naučím víc, protože testy, které jsou v kratších intervalech, mohou jít víc do hloubky. Kanada je nádherná země a jsem velmi ráda, že jsem mohla na tento výměnný pobyt jet, ale zároveň se již těším na návrat do Yorku, kde příští rok dokončím své bakalářské studium.
 

Zpět na hlavní stránku