Třetina akademického roku už je pryč a já si začínám uvědomovat, že už mi vlastně zbývá jen několik týdnů studia před začátkem zkouškového období. Mám pocit jako by moje úplně první přednáška byla téměř včera.

Jako studentka prvního ročníku jsem musela spoustu věcí objevit, naučit se a zvyknout si na odlišný systém studia. Přiznám se, že mi ještě občas trochu chybí pravidelná a pečlivá zpětná vazba mých učitelů ze střední školy, ale většinou mi to vynahradí výhody spojené se svobodou, jakou mám jako vysokoškolák. Sama se rozhoduji, kdy a jakým způsobem se budu učit, a zpětnou vazbu dostávám formou opravených úkolů. 

V druhém semestru se přednášky trochu změnily. Už jsme se naučili úplné základy, a máme tedy šanci se věnovat otázkám trochu složitějším, zajímavějším a takovým, které už mají skoro něco společného se skutečným světem mimo učebny a posluchárny UCL (University College London). I přednášející už máme jiné, a většina z nás už tedy dovede ocenit, že profesoři se srozumitelným přízvukem a smyslem pro humor jsou druhem velmi výjimečným a tedy hodni uznání.

Studium na UCL pro mě ale není jen o povinných a povinně volitelných předmětech. Skoro stejně důležité jsou zkušenosti nabyté jinak, například na besedách s významnými osobnostmi ze světa ekonomie a podnikání, během lekcí jógy nebo na lukostřeleckých trénincích. Už jsem se sama sebe přestala ptát, kam ten čas mizí a naučila se skrývat překvapení při pohledu na kalendář. Je to pro mě jen další známka toho, jak moc jsem na UCL spokojená.