Zkouškové období bylo spíše za odměnu, stejně jako celý semestr. Měla jsem pouze čtyři předměty a tak jsem se mohla všem věnovat s tou nesvědomitější pozorností a zápalem.

I když to zní jako cliché opravdu mě to bavilo. V kulturní psychologii jsem týden co týden pozorovala skupinu jogínů, psala si zajímavé i nezajímavé věci, které jsem pozorovala, abych o nich na závěr mohla napsat duchaplný psychologicko kulturní rozbor. V literatuře jsem měla čas číst všechny zadané povídky a mimo jiné jsem měla i více prostoru pro učení angličtiny a své koníčky.

Přestože jsem poslední zkoušku napsala už v květnu, prázdniny mi tím rozhodně nezačaly. Učila jsem až do konce června v jazykovce, odkud jsem si na konci roku odnášela těžké pugety a teprve tehdy pochopila, proč nám učitelky na základní škole říkaly, ať jim nenosíme žádné kytky. Nikdy jsem neposlechla a kytičky nosila...

Po skončení výuky v jazykovce jsem se pustila do zdlouhavého školení na výuku dospělých, která s sebou nese řadu specifik,  pravidel a metod. Kompletní proškolení trvá přibližně měsíc. Nicméně, nyní tento školící proces na týden přerušuji a vyrážím na dětský anglicko-český tábor jako hlavní vedoucí. Po zkušenostech z předešlých let vím, že to není „jen zábavné hraní si s dětmi“, ale že přijedu vyčerpaná fyzicky i psychicky. I přes to už se tam ale těším!

Možná v září, když se nestane nic neočekávaného, bych si konečně mohla začít užívat léta. Taková moje tajná touha je vycestovat do Francie a učit se tam francouzštinu, kterou jsem stihla od maturity spolehlivě zapomenout a plány, že se budu „samoučit“ překvapivě nevyšly...

A v říjnu začnu spolu s UNYPem studovat na Empire State College (abych toho náhodou neměla málo).