Zpravidla, když vás něco baví, utíká čas bleskově a naopak. Ani jsem si pomalu nestihla nadepsat sešity a už tu byly závěrečné zkoušky. Ty jsem měla hotové už v polovině května, a tak začaly nejdelší prázdniny, které jsem doposud za svá studijní léta měla.

Přestože jsem psala do nenadepsaných sešitů, informací jsem stihla nasbírat opravdu požehnaně. Nejvíce se to projevilo při stěhování. Studijními materiály jsem zaplnila několik krabic a přestože by se některé papíry mohly zdát zbytečné (když už jsem je četla), odmítla jsem se zbavit byť jen jediného článku. Možná i kvůli sentimentu a faktu, že druhý semestr na UNYPu pro mě byl opravdu významný. Rozvrh nabitý předměty psychologie ze všech možných odvětví mi pomohl začít si dláždit cestičku k vytouženému cíli. Netvrdím, že cesta bude rovná a že jsem stoprocentně rozhodnutá pro klinickou psychologii. Nicméně v září začnu dobrovolničit v pražské nemocnici Motol.

Už z nadpisu je evidentní, že školní rok skončil velmi brzy. Už v polovině května jsem složila všechny zkoušky a mohly mi tak začít prázdniny. Bláhově jsem se těšila na odpočinek a dobití baterek. Stačil by mi alespoň týden, ale podvědomě jsem tušila, že nicnedělání nezvládnu, tak jsem si nasmlouvala nové studenty na doučování angličtiny. Také jsem měla možnost jet jako vedoucí na tábor do Španělska a zadarmo se tak podívat k moři. Po návratu ze subtropů, kde jsem se starala o děti ve věku od 1. do 9. třídy základní školy, jsem jela na jiný tábor - tentokrát „pouze“ do Krkonoš. Jednalo se o anglicko-český tábor, kde jsem se už vloni realizovala jako hlavní vedoucí. Bavilo mě to mnohem víc, protože jsem měla o dost větší pravomoci zasahovat do programu a také ho sama utvářet.

Zjistila jsem, že pokud jsem pro něco zapálená, dokážu se ve vedoucí pozici prosadit. Doposud jsem sama sebe přesvědčovala o opaku a při skupinových projektech jsem se vyloženě bránila být tou, kdo projekt povede.
Přestože už se blíží konec srpna, do školní lavice si sednu až v říjnu. Celé září se však budu věnovat doučování angličtiny, také jsem dostala novou nabídku od jiné agentury - učit v jazykové škole skupinu dětí nebo dospělých. Čeká mě tedy povinné školení, aby se mi nestalo, že půjdu proti firemnímu know-how. K tomu si diář zaplním již zmíněným dobrovolnictvím v Motole a také jsem se přihlásila do autoškoly. Předpovědi, že od roku 2014 se podstatně ztíží systém zkoušení, mě donutily opatřit si druhou „zkoušku z dospělosti“ už teď.

Po prázdninách jsem opět nabitá energií a škola už mi chybí (zní to děsivě, že?). Těším se především na anglickou literaturu, kde budeme číst největší díla z angloamerické tvorby a následně je budeme analyzovat. Dokonalý předmět! Jsem si jistá, že se v dalším příspěvku o tomto předmětu zmíním. Otázkou však je, zda naplní či předčí má očekávání nebo naopak.