Dalo by se říct, že jsem již plně adaptován a začíná se ze mě stávat pravý „Oxonian“. Jazyk a zvyky jsem v podstatě ovládl, a když prváci nerozuměli určitým slovům, zjistil jsem, že jsem také začal používat Oxfordský slang: erging, Radcam, Tab, The other place, formal, blues, scout, tute, union hack, lodge, bodcards, solo, battels, bop, cuppers.. jsou výrazy pro veslování na stroji, Radcliffe Cameru, Cambridgeana, Cambridge, formální večeři, sportovní reprezentanty Oxfordu a další.

Příjezd prváků je samozřejmě velká věc. Nováčci se snaží předstírat sebevědomí, přestože jsou celí zvědaví a vyplašení z toho, co je čeká. Druháci se zase nemůžou dočkat, až je „zaučí“. Je zajímavé sledovat, jak se skupinky kamarádů tvoří již v prvních týdnech - je to jakýsi obranný mechanismus před neznámem. Druháci se naopak chovají, jako kdyby se v Oxfordu narodili a celé místo jim patřilo. Nicméně, jen co se do všech opřou učitelé s úkoly, všechno socializování a zábava jsou nahrazeny vlnami esejí, příkladů, zpráv z praktik a především neúprosnými termíny. Pro nás, kdo studujeme materiály to znamenalo začátek jednoho z nejvytíženějších období na Oxfordu.

Krom příprav na zkoušky v prváku a třeťáku jsou pro studenty Materials Science studijně nejnáročnější první dva trimestry druhého ročníku. Obvykle máme tři přednášky denně, během kterých na nás učitelé vychrlí množství učiva, které by na jiných univerzitách bylo rozloženo do devíti přednášek. V úterý navíc ještě chodíme k večeru na dvojhodinovou přednášku o podnikání. Dále máme jednou za dva týdny trojhodinovky laboratorních prací v pondělí, úterý a středu, přičemž po skočení musíme do týdne sepsat zprávu, která obvykle zabere okolo patnácti hodin. Vedle toho máme okolo čtyř tutoriálů týdně, z čehož na každý tutoriál připadne přibližně deset hodin samostudia. Nicméně, člověk nemůže pořád jenom studovat, a proto je důležité mít vedle školy i další aktivity.

V loňském roce, jsme s naším volejbalovým týmem reprezentujícím Oxford postoupili do nejvyšší divize mezi univerzitami , a tak každou středu hrajeme, buď venku nebo doma, zápas s nejlepšími anglickými týmy. Krom toho jsme se také ve středu 1. prosince kvalifikovali na celostátní turnaj EVA, který se bude konat příští term.

Vedle volejbalu a občasného posilování jsem se loni také přihlásil na pozici „Sports representative“ na St. Anne’s. To znamená, že v druháku mám na starosti jak běh posilovny tak rozvržení financí pro sporty na mé college. Posilovna pro mě byla rozhodně největším úkolem letošního Michealmas termu v roli „Sports repa“.  Zařizovali  jsme nové místo, a nakupovali nové stroje. Celý projekt stál St. Anne’s mnoho peněz a velké úsilí mnoha lidí včetně mně. Krom zařízení a vybavení nové posilovny, bylo třeba provést instruktáž lidí, kteří ji chtěli užívat. To byl další z mých úkolů, a musím říct, že byl nejzdlouhavější a organizačně nejvíc komplikovaný.

Jako člen juniorské komise (rada studentů s pravomocemi), jsem se také musel podílet na řešení problému s plesem. Plesy v Anglii a v Oxfordu obzvlášť, jsou vždy velkou událostí (pro ilustraci vstupenka stoji v přepočtu okolo 2 000 Kč), a jejich organizace je proto velmi náročná. Protože St. Anne’s nepořádá ples každý rok, ale jen jednou za tři roky, plesová komise musí pokaždé vše zorganizovat odznova. Letos bohužel nezvládli marketing vstupenek, a tak ohrozili rozpočet koleje. Proto jsme se rozhodli letošní ples zrušit a přesunout na příští rok. To samozřejmě vyvolalo velký vzruch a mnoho lidem se toto rozhodnutí nelíbilo. Největším problémem bylo, že naše juniorská komise/rada rozhodla rychle a bez předchozího informování ostatních undergraduálních studentů o důvodech ke zrušení. Celá situace byla dost „vyostřená“, a přestože se podařilo vše nakonec uklidnit a vysvětlit, myslím, že jsme si všichni z tohoto případu odnesli mnoho zkušeností.

Kdybych měl celkově shrnout první trimestr druhého roku, řekl bych, že se vše stalo mnohem vážnější – především studium. Pomáhá mi, že jsem se za ten rok naučil mnohem lépe využívat přednášky, dávat pozor a efektivněji pracovat. Nadále však platí, že organizace času musí být maximální a prokrastinace není možná.

Christ Church Formal Hall