27. února 2014 Jolana Venenyová

Závěr

„Krása jazyka spočívá v tom, že nikdy nemůže přesně vyjádřit to, co vystihnout chce. Je totiž nespojitý, tvrdý, takříkajíc digitální, a už proto, ale nikoli jen proto nemůže kompletně uchopit něco tak spojitého, jako je skutečnost, prožitek či naše duše. Což otevírá prostor nádhernému zápasu o vyjádření a sebevyjádření, který provází celou historii člověka, který nemá konce a dík němuž se vlastně znovu a vždy trochu jinak vyjasňuje či zpřesňuje všechno lidské, ba co víc, tímto zápasem se člověk stává teprve sám sebou.“ Václav Havel

Vlastně je to k nevíře. Už čtyři roky jsem studentkou University of Dundee a již čtyři roky do školy lítám letadlem. Ne každý den, samozřejmě. Tenhle semestr je ale hodně speciální. Je totiž poslední. Před čtyřmi lety, když jsem přistávala na letišti v Edinburghu, jsem měla pocit, že jsem se vydala sama do neznámé země za sedmero horami. Ne, že by to nebyla pravda – spoustu jsem toho o Skotsku nevěděla a všech těch sedmero hor mezi Dundee a Karvinou mi často přišlo absurdně nekonečných. Jenomže tenkrát jsem netušila jednu důležitou věc: když si jednou něčemu přivyknete, naučíte se normálu a děláte to či ono pořád dokola, nakonec vám to všechno přijde naprosto přirozené. Vůbec se nepodivuji nad tím, že si cestu domů plánují měsíce dopředu a pak sama, bez něčí pomoci či doprovodu, cestuji tisíce kilometrů, jen tak, jakoby nic. Nepozastavuji se nad tím, že mí profesoři mluví jen anglicky, mí přátelé taktéž a studuji obor, který mě stále zajímá, s nejlepšími odborníky v této oblasti.  Nemám problém s tím, že nebydlím doma s rodiči, že pokud si nezajdu nakoupit jídlo, tak to za mne nikdo neudělá, a že u doktora ze sebe musím vysypat latinské názvy léků, které mi předepsali v Česku. Co mi ale pořád přijde zcela nepochopitelné, je přesně to, že všechno tohle je pro mě normální. V pěti letech jsem měla strach cestovat vlakem, protože jsem se bála, že bychom mohli zapomenout vystoupit na správném nádraží. Teď, o necelých dvacet let později, si to štráduji sama na mezinárodním letišti a stěžuji si, jaká je to nuda. Ve dvanácti jsem nedokázala pochopit, jak se tvoří otázka v angličtině. Nyní si čtu Jane Austenovou v originále a v angličtině diskutuji o politické filosofii. A to nejvíc nepochopitelné je fakt, že píšu svou závěrečnou práci na téma, které mne fascinuje (a nad kterým mnozí nevěřícně kroutí hlavou) a dokončuji svůj poslední semestr na této univerzitě, po kterém následuje vytoužený diplom. Čím víc se blíží ten moment, kdy si převezmu svůj diplom, tím více mám tendence přemýšlet nad tím, co vlastně jsem za ty čtyři roky dokázala a jak moc jsem se změnila. Až mám občas pocit, že na odpověď nikdy nepřijdu, a i kdybych na ni přišla, tak ji stejně nedokážu přesně a uspokojivě vyjádřit slovy. Nicméně jsem se o to pokusila a doufám, že čtenáři tohoto blogu alespoň vzdáleně pochopili, jakou cestu jsem za ty čtyři roky v zemi za sedmero horami ušla.
 

Všechny blogy

12. dubna 2016

O pokoře a úspěchu

Náš vzdělávací systém (a když říkám náš, tak nemám na mysli český systém jako takový, ale i...

Více
3. prosince 2015

O identitě

Studenti, kteří se rozhodnou studovat v zahraničí na delší dobu jsou schopni najít dostatek...

Více
21. července 2015

Trinity

Třetí „Trinity“ semestr započal velice nenápadně. Ve skutečnosti se začátek připlížil vcelku...

Více
11. března 2015

Poklady české literatury

Je za mnou první důležitá zkouška. Ačkoliv, oficiální zkouškové období ještě nezačalo, profesoři...

Více
19. listopadu 2014

Ne, nejsou to Bradavice!

Už jsem tady v Oxfordu přesně měsíc a kvůli systému místního dělení akademického roku, tedy...

Více
9. června 2014

Promoce

Ač se poslední příspěvek mohl zdát tak trochu rozlučkový, ani mé studium, ani můj pobyt ve...

Více
27. února 2014

Závěr

„Krása jazyka spočívá v tom, že nikdy nemůže přesně vyjádřit to, co vystihnout chce. Je totiž...

Více
11. listopadu 2013

Na stres platí jenom knihovna!

Je to neuvěřitelné, ale tohle září bylo tím posledním začátkem...

Více
15. července 2013

Co jsem se naučila o Británii.

Po třech letech ve Skotsku jsem se toho naučila hodně. Překvapivě...

Více
27. února 2013

Čokoláda řeší všechny mé potíže

Druhý semestr třetího ročníku začal pěkně zostra. Už během prvního...

Více
13. listopadu 2012

Nekonečné eseje

Poté, co jsem se vrátila na prázdniny zpět do Česka, jsem si užila krátkou dobu odpočinku a...

Více
26. června 2012

Přesně v polovině

Je červen 2012 a já s údivem zjišťuji, že jsem ve Skotsku dva roky, a co víc, právě v polovině...

Více
27. února 2012

Slunce? Kdeže! Jen déšť a knihy…

Sotva jsem si po příjezdu do Skotska zvykla na nové podnebí,...

Více
18. listopadu 2011

Zpět ve Skotsku

Druhý rok v Dundee začal poněkud překvapivě – ne špatně, přesto překvapivě. První týden po...

Více
30. června 2011

Poslední tři měsíce v Dundee před ukončením...

Poslední tři měsíce v Dundee před ukončením akademického roku...

Více
1. března 2011

Sníh, Haggis a já

Mám za sebou pět měsíců na univerzitě a už jsem se docela dobře sžila s místním prostředím...

Více
3. listopadu 2010

V nejslunečnějším skotském městě

Poté, co jsem v květnu s vyznamenáním ukončila své středoškolské...

Více
Zpět na hlavní stránku