30. června 2016 Ján Michalčák

Období nejistoty

Vypadá to, že s létem nezačíná jen tradiční období odpočinku, ale i celkem netradiční období nejistoty. Velká Británie, ve které již druhým rokem žiji a studuji, si ve čtvrtek 23. června v referendu odhlasovala vystoupení z Evropské unie. Jedná se o první suverénní stát, který tak od počátku integračního procesu učinil.

Proto je možné s jistotou říci, že se ostrovní stát vydal na cestu do neznáma. Ani politici ve Westminsteru, ani jejich kolegové napříč kontinentem přesně neví, co od následujících týdnů, měsíců či let očekávat. Jisté je pouze to, že až bude oficiálně spuštěna procedura popsána v článku 50 Lisabosnké smlouvy, budou Británii nejspíše dělit dva roky od formálního vystoupení z evropského svazku. Během těchto dvou let se bude vyjednávat nová podoba vzájemných vztahů. Možností je mnoho. Od zachování volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu až po téměř úplnou izolaci Británie od Evropské unie. Konečný výsledek ve velké míře záleží na tom, kdo stane v čele vládnoucí Konzervativní strany a kdo povede britský vyjednávací tým.

Je zbytečné na tomto místě shrnovat argumenty pro a proti vystoupení. Kampaň je ukončena, rozhodnutí bylo učiněno. Nicméně je důležité poznamenat, že to byla tradiční univerzitní, kosmopolitní a obchodně zaměřená města, která v drtivé většině hlasovala pro setrvání v Evropské unii. Města jako Oxford, Cambridge či Londýn o důležitosti své příslušnosti k evropské rodině nepochybovala. Žije v nich velký podíl univerzitně vzdělaných lidí. Obchodníků závislých na kontaktech se svými kolegy v kontinentální Evropě. Univerzity čerpají obrovské dotace, účastní se evropských výzkumných projektů, sdílí poznatky s kolegy z jiných členských států EU. A nyní se tito lidé ocitli v situaci, jejíž východisko zatím nevidí ani ti, kteří osudné referendum iniciovali. Bude možno i nadále přistupovat na společný trh? Budou se britští studenti moci nadále účastnit programu Erasmus? Budou mít evropští studenti v Británii nadále nárok na stejnou výši školného jako domácí studenti, který dodnes měli právě díky právním úpravám Evropské unie? Budou mít evropští studenti nadále nárok na bezúročné půjčky na školné od britské vlády? Odpověď na všechny tyto otázky je: nevíme. Britští voliči se, ať už z jakýchkoliv důvodů, rozhodli vstoupit do období nejistoty. Optimismus mi napovídá, že vše nakonec dobře dopadne, ale jsou to zatím jen dohady. A výsledky celého procesu vystoupení budeme znát nejdříve za dva roky.

Na jednu stranu nutno říci, že jsem si snad nemohl vybrat lepší období pro studium politologie. Ruská anexe Krymu, rusko-ukrajinská válka v Donbasu, migrační krize, nyní brexit. Na stranu druhou ovšem nedávné události nejspíše budou mít dopad na mé další rozhodování o akademické a kariérní dráze. Nemohu si být jistý, zda pro mě případné magisterské či doktorandské studium bude nadále výhodné ve Velké Británii. Musím reálně začít přemýšlet o jiných destinacích. Být připraven se přesunout za příležitostmi jinam, když to bude třeba.

Hranice nejsou ani zdaleka stálé, mění se. Spojené království se v důsledku vystoupení z EU může rozpojit. Já můžu ve svém dalším studiu pokračovat v Evropě. Anebo zkusit štěstí jinde. Naše generace je naštěstí pro časté cestování vědomostně či jazykově vybavena. Jen doufám, že se ze svých cest budu i nadále vracet do sjednocené Evropy. Jen tehdy se tady budu cítit bezpečně.

 

Zpět na hlavní stránku