Naši absolventi| Ján Michalčák| Bakalářské studium se chýlí ke konci.
13. března 2017 Ján Michalčák

Bakalářské studium se chýlí ke konci.

Je až neuvěřitelné, jak rychle se mé bakalářské studium v britské metropoli chýlí ke konci. Zbývají dva týdny posledního semestru, ve kterém musím dokončit poslední esej. Pak se během velikonočních prázdnin, které trvají rovný měsíc, budu věnovat dopisování bakalářské práce a přípravě na zkoušky. No a v půlce května, tedy zhruba za dva měsíce, již bude všechno za mnou a já se budu moci naplno ponořit do užívání si léta.

Práce neubývá, ba naopak. Mám pocit, že se můj život poslední dobou smrskl pouze na uspokojování základních životních potřeb (ano, spánku samozřejmě zůstává pouze minimum), chození na přednášky, čtení a psaní. Aktivit mimoškolních bohužel zvládám velmi málo. Je zázrakem, jestliže se jednou týdně zvládnu na hodinu až dvě potkat s přáteli u kávy. A mám až vtíravě nepříjemný pocit z toho, že vzhledem k absenci jiného společenského života je občas velmi těžké nalézat s nimi jiná témata k hovoru, než je škola. Ale bohužel, takový je prostě život v posledním ročníku studia. Už se každopádně nemůžu dočkat, až to všechno bude za mnou. Zážitky z vnějšku univerzitních budov mi moc chybí.

Co se akademických úspěchů týče, má snaha o dosažení co možná nejlepších výsledků samozřejmě trvá. Nicméně jsem si okolo Vánoc musel připustit, že je potřeba taktéž myslet na psychické zdraví. Jsem člověkem, který někdy až zbytečně moc přemýšlí nad věcmi, které stejně nemůže ovlivnit. Jak dopadnu? Zvládnu se dostatečně připravit na zkoušky? Jsem schopný všechno dopsat včas, a v dostatečné kvalitě? Nenabral jsem si trošku moc velké sousto? Podobné myšlenky mě pak pronásledují a sžírají. Špatně se mi usíná, zvládám vystresovat sám sebe, a pak cítím, že se nemůžu pořádně soustředit na nic, co bych měl dělat. Má pozornost je roztříštěná a nic neudělám tak kvalitně, jak bych si přál. Proto jsem se s příchodem Vánoc, na jejichž prožití se můj stres bohužel také podepsal, rozhodl přehodnotit svůj přístup. Jasně, výsledky jsou důležité, mohou rozhodnout o Vaší další (nejen akademické) budoucnosti. Ale zdraví je důležitější.

Musel jsem si uvědomit, že vzhledem k tomu, jak dobře jsem na tom akademicky byl v prvním a druhém ročníku, mám v podstatě garantovanou druhou nejlepší klasifikaci na diplomu. Stačí, když onu druhou nejlepší známku dostanu nejméně z jedné zkoušky či dvou esejů. A to je velmi reálné, vzhledem k tomu, že jsem nikdy nedostal známku horší. Samozřejmě se dál snažím být co možná nejlepší, ale přestal jsem se upínat na to, abych byl tím nejlepším. Jednak je to velmi málo reálné, jednak i ty nejlepší univerzity či zaměstnavatelé běžně přijímají i studenty, kteří mají „pouze“ druhou nejlepší klasifikaci.

Inu, musím si posledních pár týdnů bakalářského života i trošku užít, ne jim obětovat své zdraví. Snad se mi podaří najít ten správný kompromis mezi relaxací a dobrými výkony. A jsem velmi vděčný svým nejbližším, že při mně stojí, i když jsem teď občas vystresovaný.

 

Zpět na hlavní stránku