V polovině září jsem se s radostí vrátil do Newcastlu, abych začal druhý rok svého vysokoškolského studia. Rok minulý se mi podařilo zakončit s výborným průměrem 80 % ze všech předmětů a navíc jsem byl zvolen nejlepším studentem z ročníku.

Tato cena mi dodala spoustu motivace do roku příštího a já se nemohl dočkat, až zase začnu chodit na přednášky se zajímavými profesory a budu číst publikace a deníky z oboru, který mě zajímá. Tentokrát už jsem se navíc nevracel do chladných a vězení podobných kolejí, ale do krásného domu na předměstí Newcastlu.

Bydlím zde s pěti dalšími přáteli a život mimo školu tak dostal úplně jiný rozměr. Většinu času trávíme v obývacím pokoji, občas si navzájem vaříme večeři nebo děláme společný úklid. Bydlet v jednom domě s mými kamarády byl vždycky můj sen a jeho realizace zatím probíhá ještě lépe, než jsem čekal. Samozřejmě se občas hádáme o to, na kolik stupňů má být nastavené topení, nebo kdo udělal ten příšerný nepořádek v kuchyni, ale zatím se vše obešlo bez větších rozporů. Přece jen jsme si sebe navzájem jako spolubydlící vybrali, takže se spolu snažíme vycházet v míru a pokoji.

Kromě školy se v současnosti soustředím hlavně na hledání praxe, která je součástí mého oboru. Celý třetí rok studia strávím v nějaké firmě a budu pracovat na reálných projektech a budu součástí jejího marketingového týmu. Pokud tedy vše dobře dopadne. Nyní si vybírám potenciální zaměstnavatele a v příštích týdnech začnu rozesílat své CV s motivačními dopisy. Přijímací proces bývá velmi dlouhý a skládá se z několika kol, kterými musí úspěšný uchazeč projít, takže se budu muset pilně připravovat a zároveň doufat v tu trochu štěstí, která většinou udělá ten největší rozdíl mezi přijetím a nepřijetím.