Naši absolventi| Jakub Musil| Jen začátek, aneb / #_
14. listopadu 2016 Jakub Musil

Jen začátek, aneb / #_

„A co chceš dělat, až dostuduješ?“ ptají se mě často lidé. Ač si jsem vědom implikované narážky na to, jak se jako uživím, když nestuduju management, medicínu nebo inženýrství, snažím se tuto otázku vždy brát neutrálně, čistě jako reakci na to, že jsem teď ve fázi studia, kterou někteří označují za cílovou rovinku.

Jenže ono to tak není: „až dostuduju“ je pro mě milník daleko vzdálenější, vytyčující pravděpodobně až konec mého PhD. A tak bez hanby odpovídám, že ještě přesně nevím – ať už je to dobře nebo špatně, nejsem typ člověka, který má ve 23 letech plány počínající za 6 let. To ale neznamená, že konec bakalářského studia jako milník nevnímám, nebo že z té představy nejsem nervózní. Snažím se ale vše brát krok po kroku a především ve své dizertační práci nebýt příliš ambiciózní. Procházím tedy daty, se kterými budu pracovat, kreslím dialektologické mapy a všímám si fenoménů, na které se chci zaměřit. Nechci příliš zacházet do detailů, neboť ty by čtenáře nejspíš unudily. Nedizertační stránky mého akademického života jsou podstatně zajímavější.

Zaprvé předmět, na který jsem se těšil už o druhého ročníku: Polní výzkum a deskriptivní jazykověda. Štěstí se na mne usmálo, a tak nakonec nemáme v 9 ráno všechny tři hodiny, jak jsem psal minule, ale jen jednu. Nejen rozvrh, ale i náplň těchto hodin je dle mých představ, a v podstatě jde o to, co považuji za naprostý základní kámen jazykovědného výzkumu: před každou hodinou si připravíme otázky na naši informantku – rodilou mluvčí nám neznámého jazyka Luo, kterým mluví více než 4 miliony lidí v Keni a Tanzanii –, získáváme od ní postupně data a od základů vytváříme popis hláskosloví, tvarosloví a syntaxe tohoto jazyka. Z Polního výzkumu sice nemusím psát žádnou zkoušku, ale ony dvě zadané eseje na 2000 a 4000 slov jsou samy o sobě zkouškou úplně všeho, co jsem se za předcházející tři roky studia jazykovědy naučil – dokonce více než má úzce zaměřená dizertace! Tento předmět proto považuji za jednu z nejcennějších zkušeností mého prozatímního studia, a divím se, že jej nevyhledává více studentů.

Zadruhé, na straně keltistické, jsem nyní také u samého tvrdého jádra oboru, tj. staroirštiny, a o tom možná raději nemluvit, přestože zatím naštěstí nic nenaznačuje, že bych se měl na konci roku obávat. Zajímavějším zážitkem byl třídenní studijní výlet do Dublinu, na který mne škola vybrala v rámci výměnného programu s An Coláiste Ollscoile, Baile Átha Cliath (University College Dublin). Já a mí spolucestovatelé jsme se na něm seznámili se studenty věnujícími se aktivitám na podporu irského jazyka. Na rozdíl od nás v Edinburghu se takto angažují studenti všech možných oborů – irština je přece jen rozšířenější a vyučuje se povinně na všech školách. Prohlédli jsme si například Teach na Gaeilge („Irský dům“) – ubytovací zařízení pro zhruba dva tucty studentů, které funguje jako čistě irskojazyčná komunita –, diskutovali o odlišnostech svých jazyků a vyměnili si zkušenosti ohledně komunikace s univerzitou, studentskou unií a veřejností. Hned po příjezdu jsem, pln inspirace, odeslal ze své role Úředníka pro gaelštinu v An Comann Ceilteach (Highland Society) dvojjazyčný dopis naší studentské unii, žádaje po nich rozsáhlejší spoluúčast na univerzitních aktivitách na podporu gaelštiny, zejména co se vizuální identity a komunikace týče. Byl jsem informován, že se unie záležitostí zabývá, a brzy očekávám detailnější odpověď.

Mezitím budu dál foneticky přepisovat nahrávky, časovat slovesa, kreslit dialektologické mapy, a učit děti česky: krok za krokem se posouvat ke zdárnému konci první etapy svého vysokoškolského studia.

 

Všechny články

20. července 2017

Jasno, aneb /_(-stress)

V minulém příspěvku, jenž měl být můj poslední bakalářský, jsem referoval o složité kariérní...

Více
3. července 2017

Hmla, aneb / _

Tento poslední příspěvek své bakalářské éry píšu dva dny před promocemi; zbývá mi jen vyzvednout...

Více
13. března 2017

Po deseti letech: mírně sentimentální apoteóza,...

Mé bakalářské studium se chýlí ke konci, a to také znamená, že...

Více
14. listopadu 2016

Jen začátek, aneb / #_

„A co chceš dělat, až dostuduješ?“ ptají se mě často lidé. Ač si jsem vědom implikované narážky...

Více
30. června 2016

Bilance a předsevzetí, aneb [+back]

Poslední příspěvek školního roku píši jako vždy z domova, po...

Více
2. března 2016

Opravdickost aneb [+trill]

Po dvou a půl letech života ve Skotsku se mi konečně podařilo...

Více
18. listopadu 2015

Radost únavy, aneb [–low]

První dva roky studia mi všichni říkali, že si mám počkat na třeťák, protože to teprve začne...

Více
2. července 2015

To nejjednodušší je za mnou aneb [S[^NP]...

Kde jsem se vzal, tu jsem se vzal, najednou mám za sebou – časově...

Více
3. března 2015

Nenápadný půvab „societies“ aneb [NP[AP]...

Při opětovném čtení svého minulého příspěvku jsem se zděsil nad...

Více
18. listopadu 2014

Threnodie za klídek aneb [NP[NP][PP[P][N...

Do Skotska jsem se letos vydal již v polovině srpna, už jen proto,...

Více
1. července 2014

Zase doma aneb Tha an t-àm a' dol seachad...

Jak titulek napovídá, tento příspěvek již nepíšu z Edinburghu,...

Více
13. března 2014

Škola v přírodě aneb ’S e ’n t-eilean uain’...

Nikdy již nebudu čtenáři nic slibovat. Na konci svého posledního...

Více
22. listopadu 2013

Překročení prahu aneb Tha mi a’ fuireach...

Seděl jsem v autobuse směřujícím na letiště, když jsem si poprvé...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.