Naši absolventi| Jakub Čaloun| Velké politické události v Británii posledních...
4. března 2016 Jakub Čaloun

Velké politické události v Británii posledních let a zapojení studentů v těchto událostech

Přestože mám pocit, že jsem v Británii teprve chvíli, v průběhu mého pobytu se toho z politického hlediska mnoho událo – od referenda o nezávislosti Skotska přes parlamentní volby v loňském roce až po nadcházející referendum o setrvání Velké Británie v Evropské Unii. V tomto příspěvku se budu věnovat těmto tématům a tomu, jak jsem tyto volby jako student v Anglii prožíval.

Začněme chronologicky se Skotským referendem. Skotové si ve svém parlamentu v říjnu roku 2013 odhlasovali, že chtějí hlasování o nezávislosti a Britský parlament toto referendum schválil a naplánoval na září 2014. Skotský premiér byl přirozeným lídrem kampaně za nezávislost, zatímco kampaň pro setrvání jasného předáka neměla. Do jisté míry jím byl premiér David Cameron, ale za setrvání Skotska se obecně postavili všichni zástupci předních politických stran z Westminsteru. Královna se k otázce přímo nevyjádřila, zachovala si nestrannost i v tomto případě, jen popřála Skotům, ať učiní správné rozhodnutí. Zajímavá byla situace mimo Skotsko – v Anglii bylo referendum velmi často diskutované, přestože se hlasovalo jen ve Skotsku. Většina lidí v Británii si přála setrvání Skotska, ovšem někteří poukazovali na to, že je to čistě jejich rozhodnutí a že vystoupením Skotska z Velké Británie by se Spojenému Království finančně výrazně ulevilo. Na univerzitním kampusu žádné kampaně neprobíhaly – neměly by valný smysl vzhledem k tomu, že Durham je na severu Anglie, tudíž se zde nehlasovalo. Referendum o setrvání Skotska mělo nejvyšší účast v historii Velké Británie – přes 80%, z čehož více než polovina (55%) hlasovala pro setrvání. Pro konzervativní Británii to byla úleva – vše zůstává při starém.

Nedlouho po Skotském referendu následovaly parlamentní volby, na které mělo ono referendum stále vliv. Nepříliš populární koaliční vláda konzervativců a liberálních demokratů měla skončit a favoritem byli labouristé, které vedl Ed Miliband. Na rozdíl od Skotského referenda, tyto volby byly na univerzitním kampusu hodně vidět. Labour Club and Conservative Association (studentské spolky sdružující podporovatele těchto dvou největších stran) vedly v Durhamu kampaně, rozdávaly letáky a pořádaly debaty mezi uchazeči o místo v parlamentu z Durhamského okrsku. Stejně jako ve většině případů, labouristy bylo více vidět – očekávali jasné vítězství a měli z pohledu studentů zajímavější kampaň, obzvláště porovnáme-li je s konzervativci. Jiné strany než tyto dvě na kampusu k vidění příliš nebyly – kandidáti liberálních demokratů ani UKIPu se ve volebním okrsku Durham moc neprosadili. Dvě hlavní kampaně se sice v žádném okamžiku přímo nestřetly, ale jisté napětí bylo cítit v očekávání velké změny. Večer, kdy se uzavřely volební místnosti, Británii oblétly předběžné výsledky – předpokládaly těsné vítězství konzervativců. Sociální sítě zaplavili naštvaní podporovatelé levice, kterým se hroutil sen o levicové vládě. Výsledky nakonec byly ještě více ve prospěch konzervativců a vznikla tak nová vláda, nyní již bez liberálních demokratů, kteří ve volbách málem zmizeli z politického dějiště. Povolební analýzy vysvětlovaly velké rozdíly mezi předpovídaným a konečným výsledkem fenoménem ‘stydlivých konzervativců‘ – zatímco voliče labouristů bylo před volbami hodně slyšet, pravicoví voliči se moc neprojevovali, ovšem ve výsledku jich bylo více. Podobně se to mělo i na univerzitním kampusu. Nejvíce vidět byli labouristé, ovšem v průzkumu mezi studenty těsně zvítězili konzervativci.

A nyní se blíží další velká politická událost: referendum o setrvání v Evropské Unii. Britové nikdy nebyli velkými fanoušky Evropského projektu, přesto však toto téma výrazně rozděluje britskou společnost. Samotní vládnoucí konzervativci nejsou jednotní – předseda Cameron sice vyjednal v Bruselu pro Británii speciální podmínky, ovšem velká část jeho vlastní strany s nimi není příliš spokojena a otevřeně podporují vystoupení, a to včetně několika vládních ministrů. Labouristé a SNP chtějí zůstat, stejně jako liberální demokraté, naproti tomu UKIP je pro vystoupení z EU. V Durhamu operuje kampaň pro vystoupení, podporovatelé setrvání se nijak výrazněji nevyjadřují, ovšem dá se předpokládat, že studenti budou spíše proti vystoupení. Můj osobní tip je, že Británie v EU zůstane, a to ze stejného důvodu jako zůstalo Skotsko součástí Velké Británie – vystoupení z Unie by byl velký krok do neznáma, zatímco setrvání je bezpečná volba. Já osobně podporuji setrvání Británie v EU, ovšem jsem rád, že se toto referendum koná, jelikož by mohlo nastartovat ony tolik potřebné unijní reformy. Mám teď jen jedno dilema – jakožto občan EU žijící v VB jsem oprávněn v tomto referendu hlasovat – ovšem měl bych jakožto cizinec hlasovat o budoucnosti Britů?

 

Zpět na hlavní stránku