22. července 2018 Eva Robert (Musilová)

MUDr. Eva Robert

V úterý 12.6.2018 se mi splnil můj sen, konečně jsem se po šesti letech dočkala vytouženého titulu MUDr. Byla to dlouhá, náročná ale i krásná a smysluplná cesta. Sen stát se lékařkou jsem měla už od raného dětství. Během mých předškolních a školních let jsem trpěla celkem častými infekcemi horních cest dýchacích a astmatem, díky tomu jsem byla poměrně často v kontaktu s lékaři a zdravotnickým personálem. Už v té době jsem se vždycky ptala: „Co mi budete dělat? Jak to budete dělat? Jak dlouho to bude trvat? Bude to bolet?“

Zhruba na základní škole jsem začala mít tu představu, že lékařský život musí být napínavý a zábavný. Během studia na gymnáziu v Havlíčkově Brodě jsem se skoro neodvážila říct nahlas, že bych se jednou chtěla stát lékařkou. Dodnes si pamatuji, že když jsem poprvé řekla vyučující biologie a chemie, že bych chtěla studovat medicínu, vysmála se mi a řekla že trojkaři se na medicínu nedostanou, nebo dostanou, ale nezvládnou ani první ročník. Naštěstí jsem měla štěstí a dostala jsem se na Open Gate, kde jsem mohla studovat s podporou učitelů, kteří mě motivovali a přesvědčili, že medicína je pro mě reálný cíl. Jsem vděčná za veškerou podporu, kterou jsem na Open Gate dostala, bez pomoci celého Open Gate personálu a The Kellner Family Foundation bych si asi ani netroufla podat přihlášku na medicínu. Studium medicíny bylo náročné – nejhorší vzpomínky mám na probdělé noci, kdy jsem se snažila usnout, ale srdce mi bušilo, mozek nemohl přestat myslet na klasifikaci laktátové acidózy a já věděla že musím spát, protože následující den se musím od 7:00 do 22:00 učit s čistou hlavou.

V takových chvílích jsem přemýšlela, jestli mi to za všechen stres stojí, s odstupem času (po pár týdnech práce jako lékař) musím říct, že to za to stálo. Před tím, než jsem začala studovat medicínu, jsem viděla proslov Steva Jobse na Stanford University – tento proslov se stal mým mottem po celou dobu studia, obzvlášť tato část: „Najděte si, co budete mít rádi. Platí to pro práci i pro lidi, se kterými budete žít. Práce vám zaplní velkou část života, a spokojení budete jedině když budete dělat to, o čem jste přesvědčeni, že to je velká věc. A jediný způsob jak dělat velkou věc, je to, co děláte, mít rádi. Jestliže jste to ještě nenašli, hledejte dál. Nedělejte kompromisy. Je to jako se všemi věcmi srdce, jakmile to najdete, poznáte to.”  A já to našla. Od první chvíle jsem věděla, že pokud se stanu lékařkou, budu dělat to, co mě naplňuje.

V dnešní době není úplně obvyklé, že mladí lidé najdou svůj ”dream jobb”, kterým se mohou živit. Já měla štěstí, možná i díky tomu, že mi moji rodiče byli tak skvělým příkladem. Maminka miluje svoji práci a jak často říká ”dělala by ji i zadarmo” (tenhle názor jsem mimochodem převzala hned po prvním týdnu stráveném v práci). Tatínek miloval svoji práci, nikdy jsem doma neslyšela nadávání na kolegy nebo jakékoliv jiné stížnosti. Dokázal vyjít se všemi a najít kompromis. Tatínek si vždycky přál, abych byla lékařkou, což mě neskutečně motivovalo během všech těch probdělých nocích. A jsem si jistá, že by měl radost kdyby se mohl zúčastnit mé promoce a slyšel, že jsem prospěla s vyznamenáním.

V půlce června jsem začala pracovat jako lékařka na oddělení hematologie/onkologie v nemocnici na západě Norska. Každý den potkávám pacienty kteří jsou smrtelně nemocní, i přesto mě tahle práce neskutečně baví a naplňuje. Ano, dělala bych tuhle práci i zadarmo.

Od září začnu se specializací – prvně musím splnit 4 měsíce na oddělení psychiatrie, poté 4 měsíce na chirurgii a 4 měsíce na interním lékařství. Závěrem strávím 6 měsíců jako obvodní lékař v jednom z menších měst v Norsku. Poté se rozhodnu, co mě bavilo nejvíc a v čem se stanu ”lékařem specialistou”, momentálně mě láká právě hematologie.

Děkuji celé mojí rodině, milujícímu manželovi, kamarádům a The Kellner Family Foundation. Bez Vás bych to nedokázala, děkuji!

Všechny blogy

22. července 2018

MUDr. Eva Robert

V úterý 12.6.2018 se mi splnil můj sen, konečně jsem se po šesti letech dočkala vytouženého...

Více
15. února 2018

Poslední měsíce

Nikdy bych neřekla, že poslední měsíce studia medicíny budou jedny z těch nejtěžších, co se...

Více
15. listopadu 2017

Poslední školní rok

Nejprve jen v rychlosti přiblížím, jak proběhlo mé poslední studentské léto. První dva týdny...

Více
23. června 2017

Lovely spring

Letošní jaro bylo jedním z těch nejkrásnějších v mém životě. V minulém příspěvku jsem se zmínila...

Více
23. února 2017

Už jen 3 semestry

Letošní zimní semestr byl poněkud náročnější v porovnání se zimním semestrem ve čtvrtém ročníku....

Více
15. listopadu 2016

Semestr číslo 9

V říjnu jsem začala můj 9. semestr na medicíně (z celkových 12ti). To znamená, že mám před...

Více
28. června 2016

Studentská vědecká konference 2016

Od začátku mého studia na lékařské fakultě jsem uvažovala o zapojení...

Více
7. března 2016

Druhá polovina

Konečně začínám vidět to světlo na konci tunelu. Po zkouškovém, které skončilo v únoru, jsem...

Více
17. listopadu 2015

Čtvrtý ročník

Čtvrtý ročník na medicíně je poměrně odlišný od těch předešlých. Konečně se cítím jako člověk,...

Více
24. června 2015

Poloviční doktor a léto na severu

Zdravím z nejzápadnějšího města v Norsku – Florø, kde se chystám...

Více
28. února 2015

Nejnáročnější půlrok

Mám pocit, že mi ještě v krvi koluje značná hladina adrenalinu z poslední úspěšné zkoušky....

Více
7. října 2014

Hello, Heihei, Ciao

Na začátku července jsem strávila dva týdny na praxi v pražském Institutu Klinické a Experimentální...

Více
1. července 2014

But first…I need to go study.

Ano, tahle věta by mohla shrnout celý můj druhý ročník studia...

Více
18. února 2014

Další semestr – done

Ano, je tomu tak, velice originálně Vám dnes oznamuji, že tři ze dvanácti semestrů mám za sebou....

Více
12. listopadu 2013

Vzpomínka na léto

Pomalu se blíží 5. vyučovací týden – mám za sebou 5 testů z anatomie a další studijní požadavky...

Více
15. července 2013

Typický den

Poslední závěrečná zkouška je úspěšně za mnou a já se dnes loučím se statutem studenta prvního...

Více
25. února 2013

První kroky v bílém plášti

Pět a půl roku nebo 6 letních a 5 zimních semestrů - přesně tolik...

Více
13. listopadu 2012

První měsíc univerzitního studenta

Prvního října letošního roku jsem s nadšením (typického prváka)...

Více
Zpět na hlavní stránku