9. listopadu 2015 Dominika Trčková

Právní lavina

První polovina Michaelmas Term, tedy prvního semestru akademického roku, je za mnou a je tedy načase, abych do víru zkušeností stipendistů nadace The Kellner Family Foundation přidala i ty své.

Jak relevantní je pohled prváka, který v anglické metropoli strávil pouze šest týdnů, pro středoškoláky lačnících po informacích o životě a studiu v Londýně si nejsem zcela jistá. Nerada bych totiž pletla pojmy s dojmy a právě dojmů jsem v prvních týdnech na LSE nasbírala víc než dost. Abych tedy nepletla hlavu jak sobě, tak čtenářům, dnes se zaměřím na ta více praktická témata a své početné dojmy z Londýna nechám odležet, abych se o nich mohla rozumně rozepsat napříště.

Jak jsem zjistila již během druhého týdne, studenti práv na LSE jsou vnímáni jako jakási společensky oddělená, sebedestruktivní skupina. Stejnou rivalitu, která panuje mezi anglickými (a obzvláště těmi londýnskými) univerzitami, jsem čekala i mezi jednotlivými obory – ne nadarmo se totiž říká, že LSE je jedna z nejkompetitivnějších univerzit ve Velké Británii. Zdá se, že právníci jsou výjimkou. Často se stává, že se studenti různých oborů hašteří o tom, kdo má více zadané četby a kdo nejvíc esejů; ovšem v moment, kdy jim povíte, co že to vlastně studujete, se ozve: „Oh my God, I'm so sorry, I didn't know you were a law student!“ Jednoduše, studenti s námi soucítí a kolektivně uznávají, že jsme na tom ze všech nejhůř. A právě proto bych se v rámci tohoto příspěvku chtěla věnovat dvěma důležitým aspektům svého studia, jež jej činí tak osobitým:

1. Studium práv
2. Studium práv na LSE

1. Studium práv je vlastně hodně podobné studiu nového jazyka. Ve zkratce – nemáte sebemenší ponětí o tom, co se od vás čeká, co máte vlastně dělat a co se vám autor té devítisetstránkové učebnice snaží sdělit. A samozřejmě, zpočátku tomu vůbec nerozumíte. Jak si dělat poznámky? Jak si rozložit četbu? Proč všichni ostatní vypadají, že ví, co dělají? Proč – a pak si uvědomíte, že tohle všechno je normální.

Snažit se naučit zcela nový předmět od píky je velice náročné. Na rozdíl od ostatních předmětů – ať už se jedná o mezinárodní vztahy, ekonomii nebo matematiku – nemáte téměř žádné předchozí znalosti, ze kterých byste mohli čerpat. Co víc, zdroje, se kterými pracujete, jsou zrovna tak nové. A tak předtím, než si přečtete první zákon nebo první případ, vás čeká seminář o práci se zdroji při studiu práv a horda cvičení, které je třeba udělat, abyste všem těm sborníkům a podivně podaným informacím vůbec rozuměli. Až potom se dostanete do fáze, ve které se budete muset naučit číst tyto zdroje efektivně. Ono totiž nemá cenu číst všech sedmdesát stránek jednoho případu, když vás ještě ten den čekají tři další a k tomu pár akademických článků.

Není tedy překvapující, že zatímco studenti sociologie či historie prozkoumávají Londýn a baví se, vy se sedíte nad četbou a máte pocit, že to prostě nemůžete nikdy zvládnout. Fakt, že vám všichni profesoři a starší studenti potvrdili, že to bude jen a jen horší, moc nápomocné není. Na co se ovšem nesmí zapomínat je, že množství četby se sice zvyšuje, ale zrovna tak přibývají vaše schopnosti studenta práv, a po chvíli už několik set stránek četby týdně vlastně není takový oříšek. Tak jako mnoho dalších aspektů života v nové zemi – a při studiu na vysoké vlastně v novém světě – je i nové studium o zvyku a snaze zapadnout do koloběhu místního života.

2. Studium práv na LSE je možná důvod, proč se předchozí část může zdát poněkud strašidelná. LSE se sice v obecných univerzitních žebříčcích neumisťuje na předních příčkách, to je ovšem poněkud zavádějící. Jelikož máme pouze jednu fakultu, a to fakultu společenských věd, všeho je zde méně než na univerzitách, kde se vyučuje celé spektrum oborů. Co se žebříčků v jednotlivých oborech týče, LSE suverénně vystupuje jako jedna z nejlepších institucí společenských věd na světě. I proto se od studentů čeká to nejlepší, k čemuž je nutí jak styl výuky, tak obrovská zodpovědnost, kterou za sebe nesou.

Na rozdíl od ostatních law schools, options nepřichází v prvním ročníku na LSE v úvahu. Letos máme výhradně povinné předměty, tzv. modules. Jsou to ty nejdůležitější a nejpraktičtější druhy práva, bez kterých se právníci nemohou kvalifikovat a které jsou běžně rozloženy na tři roky studia. Na LSE se ale většina z nich vyučuje právě v prvním ročníku, což vyžaduje o to víc práce a snahy porozumět těm nejvýznamnějším právním principům. Co víc, naše výkony jsou oznámkovány pouze jednou, a to na konci školního roku v rámci zkoušek z každého z 5 předmětů, které letos mám. Minimálně jednou za semestr odevzdáváme akademickou esej v každém předmětu, ale jejich hodnocení je neoficiální. Je tedy pouze na nás, zdali četbu zadanou na přednáškách pro účely vyučovacích hodin opravdu přečteme a eseje vskutku napíšeme, či zdali se budeme celý rok flákat. A to je opravdu velká zodpovědnost, která je pro středoškoláka zvyklého na pravidelné písemky a domácí úkoly novotou.

Náročnost studia práv na LSE má jednu nevýhodu. Z příspěvků ostatních stipendistů se dozvídám, že se učí nový jazyk, že se připojili k charitativním organizacím a nebo se začali věnovat novému sportu. Má akademická náplň je bohužel časově příliš náročná a tak jsem ve svých nárocích na volnočasové aktivity musela polevit. Například hodiny cizího jazyka mám doslova zakázané! Jsem ale ráda, že vůbec zvládám docházet na zkoušky sboru, do literárního kroužku, na občasné akce pořádané klubem právníků či příležitostné jednorázové dobrovolnictví, jako je třeba přepisování deníků z první světové války. Zatím se snažím si zvyknout na pracovní tempo, doufám ale, že v budoucnosti se budu moci pochlubit širší škálou aktivit.

Jako správný LSE student nesmím opomenout i jedinečná pozitiva, jež tato univerzita skýtá. Co se počtu mezinárodních studentů týče, univerzitu navštěvují studenti více než 140 národností, což ji v tomto měřítku činí první na světě. Není tedy vůbec neobvyklé, že se před přednáškou, kterou vede italský profesor, domluvíte s kamarády z Ukrajiny a Ázerbájdžánu, aby se na oběd připojili k vám a vaší korejské sousedce. A jelikož LSE je fakulta sociálních věd, téměř vždy najdete společné téma a zájmy i se studenty ostatních oborů. Samozřejmě nesmím nezmínit, že LSE je číslo jedna v právnickém výzkumu v zemi a mí profesoři jsou skuteční experti ve svých oborech a často i právnické celebrity! Co víc si může student práv přát?

S tímto se dnes loučím jako student zahlcen jak prací, tak velikostí a živelností Londýna. Ale o tom snad příště.

 

Všechny blogy

19. července 2019

Sbohem, a díky za ryby

„Svoboda!“ jakoby projelo celým mým bytím poté, co mi komise oznámila, že jsem úspěšně složila...

Více
2. března 2019

Téměř v cíli

Se slovem „téměř“ možná svlékám gaťata ještě před brodem, ale člověk těžko odolává té lákavé...

Více
18. listopadu 2018

Stručně a jasně

Můj předchozí příspěvek tomu snad musel chtít: je to se mnou od knihy ke knize. Na konci září...

Více
27. července 2018

Co s létem?

Léto je v plném proudu, a proto si jako snad každý student kladu otázku, jak naložit se svým...

Více
6. března 2018

Vstříc fonetice

Letní semestr mého druhého ročníku je v plném proudu. Člověk by si řekl, že jsem teprve v polovině...

Více
16. listopadu 2017

O letišti a Freddiem

Polovina zimního semestru utekla jako voda a výlohy obchodů se touhle dobou již plní dekoracemi,...

Více
11. září 2017

Od Atén po Al-Qaedu

Zatímco valná většina mých přátel a spolužáků konec zkouškového a potažmo akademického roku...

Více
2. března 2017

Jablka a hrušky

Čas ubíhá, a já se tedy nacházím již v druhé polovině svého druhého prvního ročníku. Je tomu...

Více
15. listopadu 2016

Změna je život. Doslova.

Změna. ZMĚNA. změna. Z m ě n a.

Více
7. března 2016

Mind the gap!

Zahrajme si hru. Co vás napadne při přečtení slova Londýn? Nechte mě hádat – Big Ben? Královna...

Více
9. listopadu 2015

Právní lavina

První polovina Michaelmas Term, tedy prvního semestru akademického roku, je za mnou a je tedy...

Více
Zpět na hlavní stránku