Moje závěrečná práce, kterou jsem odevzdával už v lednu, byla nakonec ohodnocena velmi příznivě; dostal jsem z ní „Áčko“.

Druhý semestr probíhal poměrně hladce a vše směřovalo k posledním zkouškám celého studia v květnu. Ty nakonec také dopadly dobře. Absolvoval jsem tak s celkovým výsledkem First Class („Aáčko“/jednička/s trochou nadsázky červený diplom). Zkouškové období jsem si navíc letos krásně zpestřil- přijela mne navštívit moje rodina a já jsem tak měl šanci se ještě jednou projet po Skotsku a navštívit jeho krásná zákoutí. Tak jsme se dostali do St. Andrews, Stirlingu, Edinburghu, na Falkirk Wheel, k jezeru Loch Lomond či do horské vesničky Aberfoyle. Dostat se dále na sever se nám již bohužel nepovedlo pro nedostatek času. Stejně však jsem měl z výletování velmi dobrý pocit, snad i proto, že na skotské poměry až nebývale dobře vyšlo počasí.

Když se teď dívám zpět na svoje čtyři roky studia na glasgowské univerzitě, nejvíce si asi cením následujících dvou věcí: Zaprvé, co se týče lidského faktoru a sociální sféry, přesvědčil jsem se, že je pravdou to, co se o Glasgow říká- že je to velmi kosmopolitní město, které je zároveň velmi vítající a přátelské. Měl jsem možnost poznat se s mnoha úžasnými lidmi nejrozličnějších národností a mnoho z nich, jak věřím, zůstane mými dobrými přáteli i po mém odjezdu ze země. Zadruhé, co se týče akademické stránky věci, nejvíce na University of Glasgow oceňuji variabilitu, pestrost a „zajímavost“ studia. Člověk má totiž možnost v prvních dvou letech nezávazně přecházet mezi různými obory a zkoušet, co ho nejvíce oslovuje. Tak jsem si například mohl vyzkoušet studium španělštiny spolu s politologií, českou literaturou 20. století nebo dějinami komunistického SSSR. V posledních dvou letech pak student volí konečnou podobu svého studia, i tak však zůstává možnost veliké variability. Letos jsem tedy studoval například dějiny středověkého Polska, masová média post-komunistických zemí či koncept „spravedlivé války“ a jeho místo v sociálních vědách a morálních úvahách světových státníků. A to jsem ještě nezmínil fakt, že univerzita velmi podporuje studenty v mobilitě. Já sám jsem této možnosti využil a tak jsem třetí ročník strávil ve španělské Granadě. Sečteno a podtrženo, moje studium rozhodně nebylo jednotvárné a tuctové. Za to jsem více než rád.

Po úspěšném složení květnových zkoušek jsem se vrátil zpátky do ČR, kde hodlám alespoň po nějakou dobu setrvat. Zahraniční zkušenost mne bez pochyby nesmírně obohatila a dala mi možnost cestovat a poznávat. Nicméně zhodnotil jsem, že 4 roky prozatím byly dostatek a že je čas vrátit se domů. Protože to, kde je domov, to se nikdy nezměnilo. Rozhodl jsem se, alespoň prozatím, nepokračovat v navazujícím studiu na zahraniční univerzitě a místo toho si hodlám hledat zaměstnání zde. Cítím, že to již také tak trošku potřebuji, protože obrazně řečeno mám již z těch dlouhých let ve školní lavici poměrně otlačený zadek. Cítím, že to chce změnu, předefinování mého vztahu vůči společnosti a mého zapojení v jejím životě. Budoucnost si však nechávám otevřenou; kdo ví, kam mne to zavede v horizontu několika let. Nic není předem vyloučeno, včetně případného dalšího studia. V tento moment bych však chtěl co nejupřímněji poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za podporu, kterou mi během mých studií poskytla a bez níž bych nemohl být tím člověkem, kterým dnes jsem. A já jsem jím rád.