prohlásila kamarádka na semináři Sociologie jídla a výživy, s profesorkou Liz, která umí tak nadšeně prohlásit, že bychom nevěřili, jak politicky horké téma je kravské mléko.

Ten patří k mým oblíbeným, protože každé úterý pozdě odpoledne v něm řešíme potravinové krize, obezitu či doporučené denní dávky prakticky všeho , občas za souhlasného pochrupování buchet či mandarinek. Kromě jídla (a jídla) je tu ještě jeden důvod, proč jsem si odpolední seance tak oblíbila: věková a národnostní různorodost. Kromě mě a několika Britek své názory sdílí ještě Belgičanka, Ghaňanka a několik Číňanek. Je fascinující být u debat, které jsou nejen střetem generací, ale i kultur, jako ostatně celá Británie. Naposledy jsem je překvapila českou, nadpoměrně dlouhou mateřskou dovolenou, která je prostým politickým důvodem, proč Češky více kojí. Pak ale moje britská kamarádka překvapila mě. Po úvodním prohlášení , že prso je nejlepší, se vyslovila pro speciální workshopy, kde by se novopečené maminky naučily kojit, protože sestry v nemocnici a porodní asistentky jsou jediným zdrojem těchto informací. To ve mně ovšem probudilo mé naivní a upřímné já, které okamžitě kontrovalo otázkou, že  tyto informace jsou snad předávány z generace na generaci z mateřské strany. Já bláhová! Odpovědí mi bylo velmi trapné ticho, načež profesorka tiše zamumlala, že to se ‘tu’ nedělá, protože to je příliš tělesná záležitost.

Takže si to shrňme: nahá žena na straně 3 v Daily Mailu (obdoba české prsatice na poslední stránce Blesku) je v pořádku, ale rozhodnout se kojit v metru nebo nedejbože v restauraci (sic!) je nepřípustné. Jen mi připomeňte, proč že to v Česku tak zoufale vzhlížíme k Západu?