Naši absolventi| Anežka Klustová| Pozkouškový vlak nejistot aneb příští zastávka...
7. července 2018 Anežka Klustová

Pozkouškový vlak nejistot aneb příští zastávka Singapur

Čím dál více jsem si vědoma faktu, že původně detailně a perfektně naplánovaná budoucnost se často mění, a to prudce a nečekaně, a jediné, co nám zbývá, je se rozhodnout, jak s tím naložíme. Můžeme si vybrat zůstat stát na místě, příliš vyděšení očekávat to nejhorší, anebo vykročit do neznáma a předpokládat, že vše bude tak, jak má být.

Před pár lety mi jeden z mých učitelů řekl, že bych vždy měla využít a preferovat tu příležitost, která mi dovolí vystoupit z komfortní zóny, opustit vše ‚známé a bezpečné‘. V tu dobu jsem netušila, jak mi tohle prohlášení ulpí v paměti a co všechno to pro mě bude jednou implikovat. Jelikož jsem od přírody hodně soutěživý člověk, vždy jsem se snažila využívat všech možností, jež mi má cesta nabídla; často tak bezhlavě ponořená dokázat všechno, co jsem si předsevzala, že jsem i často zapomněla na ten počáteční impuls, kvůli němuž jsem se k tomu rozhodla.

Konečně mě snad tenhle rádoby hluboký, filosofující a sebereflektující úvod dostává k tomu, co jsem celou dobu chtěla sdělit. Před dvěma lety, když jsem začínala tohle vzrušující, podle všech předpokladů čtyři roky dlouhé dobrodružství za kanálem, ani ve snu mě nenapadlo, že bych se snad v jeho průběhu mohla podívat někam jinam, někam ještě dál. A to je přesně to, co mě nyní čeká.

Na základě mých známek mi bylo umožněno přihlásit se na program studia v zahraničí, čehož jsem bez nějakého velkého rozmýšlení samozřejmě využila. Celý proces byl poměrně náročný a zdlouhavý – přijímací řízení do programu na UCL, nabídnutí místa, oficiální přijímací řízení na vybranou univerzitu a následné podmínečné přijetí na ni. Po absolvování celého tohoto kolotoče jsem si ale stále plně neuvědomovala, že bych měla opustit místo, které se za ty dva roky stalo mým domovem, a zvláště odjet někam tak daleko jako je Singapur.

Zkoušky už v tu dobu skoro klepaly na dveře a dle onoho podmínečného přijetí se očekávalo, že moje známky na konci druhého ročníku budou muset dávat průměr na jedničku. Najednou se kromě tlaku vyvolaného mnou samou, a to udělat pro to maximum, přidal ještě tlak vnější. Hešteg stresový level nekonečno – co když moje maximum nebude stačit?

Stačilo. Dokonce jsem si vedla i o něco lépe než rok předešlý. Na samotný, vcelku hektický, průběh zkoušek a veškerých příprav na ně si ani moc nevzpomínám. Jediné, co mi snad utkvělo v paměti, bylo, jak krátká mi přišla tříhodinová zkouška z anorganické chemie, když jsem nestihla demonstrovat vibrace vazeb molekul na základě molekulových orbitalů.
V současné době už jen čekám, až se dostaví ta úleva a radost, že to mám vše úspěšně za sebou…

Samozřejmě jsem nadšená, že se mi podařilo dostat se na další prestižní univerzitu se špičkovými výzkumnými středisky, kde můžu ještě více prohlubovat svůj zájem o kvantovou a částicovou fyziku, a při tom poznat novou kulturu. Přece jenom je tu ale ten zvláštní pocit, který člověk získává, když opouští místo, jež tak dobře zná, své přátele a příjemné stabilní prostředí s dobře zavedenou rutinou. Přes všechny obavy spojené s rokem stráveným na National University of Singapore se ale koncem července skutečně vydávám do neznáma a věřím, že všechno bude tak, jak má být.

A do té doby? Zaměstnávám svůj mozek na stáži na oddělení vysokoenergetické (částicové) fyziky UCL a hledám důkazy dvojitého beta rozpadu bez vzniknu neutrin v rámci projektu SuperNEMO.

Všechny články

14. července 2020

Zrušená promoce aneb Dokončení studia na...

Když jsem se před čtyřmi lety doma připravovala na maturitu,...

Více
28. února 2020

PhD volá, ale nejdřív diplomka

Můj poslední rok na University College London se nenávratně blíží...

Více
29. listopadu 2019

Začátek konce aneb Poslední rok na UCL

Poslední srpnové dny se nesly v duchu loučení se se stáží v CERNu...

Více
30. srpna 2019

Vzpomínka na Singapur a život v CERNu

Je krásné sobotní ráno, půlka července. Sedím ve vlaku mezi Ženevou...

Více
18. února 2019

Celebritami v Indonésii, unavenými studenty...

„Všude bílo, mrzne a vlaky nejedou,“ čtu jako jednu z prvních...

Více
4. října 2018

Částicová fyzika, singapurská edice Bradavic...

Koncem července, po dvou letech strávených v Londýně, nastal...

Více
7. července 2018

Pozkouškový vlak nejistot aneb příští zastávka...

Čím dál více jsem si vědoma faktu, že původně detailně a perfektně...

Více
28. února 2018

Jeden centimetr sněhu a specializovaná pracoviště...

Teplota klesla pod kritickou hranici nula stupňů Celsia, rekordy...

Více
20. listopadu 2017

Kombinézy, translamanšské intervence a půlnoční...

Na Oxford Street už zase září vánoční výzdoba a všechno tak nějak...

Více
7. července 2017

Život za kanálem: Rok první

Zdá se mi to skoro až neuvěřitelné, že už mám za sebou svůj první...

Více
28. února 2017

StARs, věčný život v laboratoři a roztomilá...

Začátek druhého semestru na UCL začal velice ‚zlehka‘ první zkušeností...

Více
15. listopadu 2016

Osobní efektivita v testovacím období

Poslušně (a naprosto vyčerpaně) hlásím, že zahájení čtyřletého...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.